Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech
pořádá v průběhu celého roku 2009 doprovodné akce k výstavě
„APATYKA JEDNOROŽEC“
tou nejbližší je 24. 6. 2009 – 18:00 hodin:
REFLEXNÍ TERAPIE - přednáška Miroslavy Šmídové
změna programu vyhrazena, vstupné na přednášky: 20,- Kč
Info o ostatních doprovodných akcích na tel. 739 235 184, 376 326 362 pp. Salvová, Vondráček
www.muzeum.klatovynet.cz
průběžně IC Klatovy, kulturní pořady města, aj. periodika
úterý 23. června 2009
čtvrtek 18. června 2009
Slunovratová meditace - ZMĚNA !
Přesto, že to v tuto chvíli ještě tak nevypadá, stále se zhoršují meteorologické prognózy na neděli (déšť, bouřky), takže raději už nyní ohlašuji změnu (se kterou jsme stejně částečně počítali), že
SLUNOVRATOVÁ MEDITACE v neděli 21.června 2oo9
se bude konat přece jen
v Domě č. 1, Vídeňská ul. v Klatovech
Začínáme (už) v 19.oo hodin
S SEBOU :
jako obvykle tibetskou mísu vč.paliček, hlas, podložku na sezení, SVŮJ SYMBOL LÉTA,
přezůvky a pohodlný oděv, dobrou náladu, chuť chvíli sdílet klid a souznění s okolními energiemi a rytmy ... a nezbytný úsměv :-D
Těším se na všechny :Ö: :))
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte...
SLUNOVRATOVÁ MEDITACE v neděli 21.června 2oo9
se bude konat přece jen
v Domě č. 1, Vídeňská ul. v Klatovech
Začínáme (už) v 19.oo hodin
S SEBOU :
jako obvykle tibetskou mísu vč.paliček, hlas, podložku na sezení, SVŮJ SYMBOL LÉTA,
přezůvky a pohodlný oděv, dobrou náladu, chuť chvíli sdílet klid a souznění s okolními energiemi a rytmy ... a nezbytný úsměv :-D
Těším se na všechny :Ö: :))
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte...
úterý 16. června 2009
SLUNOVRATOVÁ MEDITACE - červen 2009
Všem Sluníčkům dává se na vědomí mimořádná zpráva, že
SLUNOVRATOVÁ MEDITACE
se koná v neděli 21.června 2oo9
tentokrát na západní vyhlídkové straně
vrchu Hůrka u Klatov
Sraz už v 19. hodin
na mýtince za (hřbitovním) kostelem sv.Martina
(u vyhlídkové tabule horizontu)
Pro mimoklatovské, netrefící:
pěšky lesoparkem Hůrka přímou cestou od ZŠ Tolstého (NE po okaji lesa, NE na vrchol) mírným stoupáním cca 500m,
minete kostel (zůstane po levé straně nad cestou) a půjdete dál rovně po cestě přes dubové mlází až k vyhlídce (cca 50m)
Pro nejisté:
ozvěte se (mailem), domluvíme třeba společný odchod od ZŠ, kde se dá zaparkovat.
S SEBOU :
karimatku na sezení venku, teplejší oděv na večer, baterku, deštník nebo pláštěnku,
tibetskou mísu vč.paliček, vlastní hlas,
vodu (nebo čaj) na pití, dobrou náladu a pěkné počasí (je objednáno), chuť chvíli sdílet klid a souznění s přírodními energiemi a rytmy
... a nezbytný úsměv :-D
(((--Při náhlé nepřízni počasí se Slunovrat bude konat v Domě č. 1 ve Vídeňské ul. v Klatovech --)))
Těším se na všechny :Ö: :))
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte (mail)...
SLUNOVRATOVÁ MEDITACE
se koná v neděli 21.června 2oo9
tentokrát na západní vyhlídkové straně
vrchu Hůrka u Klatov
Sraz už v 19. hodin
na mýtince za (hřbitovním) kostelem sv.Martina
(u vyhlídkové tabule horizontu)
Pro mimoklatovské, netrefící:
pěšky lesoparkem Hůrka přímou cestou od ZŠ Tolstého (NE po okaji lesa, NE na vrchol) mírným stoupáním cca 500m,
minete kostel (zůstane po levé straně nad cestou) a půjdete dál rovně po cestě přes dubové mlází až k vyhlídce (cca 50m)
Pro nejisté:
ozvěte se (mailem), domluvíme třeba společný odchod od ZŠ, kde se dá zaparkovat.
S SEBOU :
karimatku na sezení venku, teplejší oděv na večer, baterku, deštník nebo pláštěnku,
tibetskou mísu vč.paliček, vlastní hlas,
vodu (nebo čaj) na pití, dobrou náladu a pěkné počasí (je objednáno), chuť chvíli sdílet klid a souznění s přírodními energiemi a rytmy
... a nezbytný úsměv :-D
(((--Při náhlé nepřízni počasí se Slunovrat bude konat v Domě č. 1 ve Vídeňské ul. v Klatovech --)))
Těším se na všechny :Ö: :))
...a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte (mail)...
Blížení s Blíženci
Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).
* Blíženci jsou třetím znamením zodiaku a jejich energie podléhá živlu vzdušnému. Stejně jako vzduch jsou mnohdy neuchopitelní, proměnliví, schopni bleskurychlých obratů v názorech, náladách i činech.
* Blíženec jest znamení dvojaké. Však také coby dvojčata - Geminni (často zobrazována sedící k sobě zády), dávají světu najevo, že jsou nositeli opačných vlastností - jako oheň a voda, muž a žena, plus a minus, světlo a tma, den a noc, Jang a Jin... zkrátka nejméně "dva v jednom". Tento vklad dává tušit, že život s Blížencem není jednotvárný, naopak bude vždy mnohovrstevný a pestrý, přičemž ani Blížencův partner(ka) nikdy neví, který z těch dvou (či více) se zrovna v ten den vrátí z práce domů.
* Blíženci dokonce nezřídka žijí jakýmsi dvojím (i vícerým) životem, mezi jehož diametrálně rozdílnými variantami dokáží bravurně kličkovat, stejně samozřejmě a zlehka, jako když přepínají kanály televizního vysílání.
* Blíženci jsou vždy blízko povrchu věcí; nemají potřebu se ponořit do hloubi čehokoliv, zato však mnohdy pokryjí široký akční rádius zájmů (a snad i proto mohou tak snadno žít paralelní životy, neboť se nezahrabávají do zbytečných detailů). Dá se s nimi hovořit takřka o všem (na což se dá ulovit i protějšek), bývají však nejlepší v psaném projevu. Dříve to bývaly dopisy či knihy, dnes možná smsky nebo mail... :))
* Žena, narozená ve znamení Blíženců, zove se Blí-Žena (podle vzoru peně-žena).
* Blíženci jsou vlastně Blí-ženci života, ve smyslu ženci - sklízeči úrody. Nejčastěji jako ženci sklízí pole plná slastí, požitků a radovánek, ...samozřejmě až po poctivé práci, která je ale pro ně také více zábavou, než pouhou povinností. Jest otázkou, do jaké míry na tyto žence může platit i okřídlené "...pohleďte na to ptactvo nebeské, neseje a přece zrno sklízí"...
* Blíženci jsou si uvnitř sebe blízcí tak natěsno, jako nerozlučná siamská dvojčata (v případě vícečetného charakteru se takový jedinec podobá mnohdy až krabičce sardinek).
Pokud se ale neustále ti dva uvnitř jednoho člověka hádají, nemá to Blíženec sám se sebou vůbec lehké. Jen si to zkusme představit : jedna půlka klouže po povrchu života, zatímco druhá by se přece jen ráda zastavila a zkoumala; jeden chce jít dopředu, ale druhý šlape na brzdu; jednomu se líbí křehká blondýnka, druhému třeba domina s havraní kšticí; jednomu se chce lenošit , ale druhý se bezohledně vrhá do nejrůznějších dobrodružných aktivit, jeden chce volit socdemáky, ale druhý fandí anarchistům... Tahle rozpolcenost je někdy až děsivá, jako tlačit a tahat zároveň !
* Z takovéto permanentní proti-štvanice se ovšem mohou zrodit (a velmi často vznikají) i stejně rozporuplné zdravotní potíže, včetně psycho-somatických. K schizofrennímu pocitu asi za takových podmínek není příliš daleko.
Znám jednu babičku Blí-ženu, která takhle zmítá nejen sebou, ale i celou svou velkou rodinou: jedna její půlka chce jíst dietně (respektuje svá zdravotní omezení), ale ta druhá má prostě chuť na pečenou kachnu; tak se peče kachna, ale té druhé, dietní půlce, je pak tak špatně, že má doktor celou noc pohotovost jenom kvůli jejich společnému žlučníku. Nebo: jedna půlka tohohle človíčka ví, že má nadranc ošoupané a bolavé klouby, ale ta druhá se klidně sebere a jde posekat louku. A nedá pokoj, dokud jí zase není špatně... inu neustálá hádanice uvnitř jednoho těla.
* Tahle mnoho-tvářnost je většinou naprosto bez omezení, ale má i své výhody: Blíženec umí být úžasným rodičem, i když se jeho druhá půlka nikdy nezřekne svobodného života se všemi jeho slastmi; umí milovat přírodu a jedním dechem zasmradit závodní dráhu auťákem bez katalyzátoru; dokáže kroužit plesovým parketem v žaketu stejně elegantně, jako se chvíli nato zmítat v bujném rytmu technopárty; dokáže lámat ženská srdce pohledem na hvězdy stejně věrohodně, jako kvílet v ambulanci s žaludečním vředem či hemoroidy...
Ani Blíženci ale nejsou všichni a doživotně v zajetí chaosu, neboť i tahle neustálá názorová třenice se dá velmi úspěšně ovládnout a korigovat. Je to sice srážka s nepohodlím (a do toho se Blížencům zrovna moc nechce), avšak stojí to za to.
I když se nezdaří kompletní sjednocení názorů, lze se přece mírumilovně dohodnout i v krabičce namačkané sardinkami.
Pro všechny Blížence, ať už je jich v jednom těle kolik chce, tedy zůstává nadmíru potřebné neustálé trénování vlastního Středu, vycentrování (hara) a důsledné zakořenění.
...To aby nám tu mnohotvárnost jejich vlastní vítr nerozerval na kousíčky a do širého světa navždy neodvál. Hmmmmmmmm.......:-)
* Blíženci jsou třetím znamením zodiaku a jejich energie podléhá živlu vzdušnému. Stejně jako vzduch jsou mnohdy neuchopitelní, proměnliví, schopni bleskurychlých obratů v názorech, náladách i činech.
* Blíženec jest znamení dvojaké. Však také coby dvojčata - Geminni (často zobrazována sedící k sobě zády), dávají světu najevo, že jsou nositeli opačných vlastností - jako oheň a voda, muž a žena, plus a minus, světlo a tma, den a noc, Jang a Jin... zkrátka nejméně "dva v jednom". Tento vklad dává tušit, že život s Blížencem není jednotvárný, naopak bude vždy mnohovrstevný a pestrý, přičemž ani Blížencův partner(ka) nikdy neví, který z těch dvou (či více) se zrovna v ten den vrátí z práce domů.
* Blíženci dokonce nezřídka žijí jakýmsi dvojím (i vícerým) životem, mezi jehož diametrálně rozdílnými variantami dokáží bravurně kličkovat, stejně samozřejmě a zlehka, jako když přepínají kanály televizního vysílání.
* Blíženci jsou vždy blízko povrchu věcí; nemají potřebu se ponořit do hloubi čehokoliv, zato však mnohdy pokryjí široký akční rádius zájmů (a snad i proto mohou tak snadno žít paralelní životy, neboť se nezahrabávají do zbytečných detailů). Dá se s nimi hovořit takřka o všem (na což se dá ulovit i protějšek), bývají však nejlepší v psaném projevu. Dříve to bývaly dopisy či knihy, dnes možná smsky nebo mail... :))
* Žena, narozená ve znamení Blíženců, zove se Blí-Žena (podle vzoru peně-žena).
* Blíženci jsou vlastně Blí-ženci života, ve smyslu ženci - sklízeči úrody. Nejčastěji jako ženci sklízí pole plná slastí, požitků a radovánek, ...samozřejmě až po poctivé práci, která je ale pro ně také více zábavou, než pouhou povinností. Jest otázkou, do jaké míry na tyto žence může platit i okřídlené "...pohleďte na to ptactvo nebeské, neseje a přece zrno sklízí"...
* Blíženci jsou si uvnitř sebe blízcí tak natěsno, jako nerozlučná siamská dvojčata (v případě vícečetného charakteru se takový jedinec podobá mnohdy až krabičce sardinek).
Pokud se ale neustále ti dva uvnitř jednoho člověka hádají, nemá to Blíženec sám se sebou vůbec lehké. Jen si to zkusme představit : jedna půlka klouže po povrchu života, zatímco druhá by se přece jen ráda zastavila a zkoumala; jeden chce jít dopředu, ale druhý šlape na brzdu; jednomu se líbí křehká blondýnka, druhému třeba domina s havraní kšticí; jednomu se chce lenošit , ale druhý se bezohledně vrhá do nejrůznějších dobrodružných aktivit, jeden chce volit socdemáky, ale druhý fandí anarchistům... Tahle rozpolcenost je někdy až děsivá, jako tlačit a tahat zároveň !
* Z takovéto permanentní proti-štvanice se ovšem mohou zrodit (a velmi často vznikají) i stejně rozporuplné zdravotní potíže, včetně psycho-somatických. K schizofrennímu pocitu asi za takových podmínek není příliš daleko.
Znám jednu babičku Blí-ženu, která takhle zmítá nejen sebou, ale i celou svou velkou rodinou: jedna její půlka chce jíst dietně (respektuje svá zdravotní omezení), ale ta druhá má prostě chuť na pečenou kachnu; tak se peče kachna, ale té druhé, dietní půlce, je pak tak špatně, že má doktor celou noc pohotovost jenom kvůli jejich společnému žlučníku. Nebo: jedna půlka tohohle človíčka ví, že má nadranc ošoupané a bolavé klouby, ale ta druhá se klidně sebere a jde posekat louku. A nedá pokoj, dokud jí zase není špatně... inu neustálá hádanice uvnitř jednoho těla.
* Tahle mnoho-tvářnost je většinou naprosto bez omezení, ale má i své výhody: Blíženec umí být úžasným rodičem, i když se jeho druhá půlka nikdy nezřekne svobodného života se všemi jeho slastmi; umí milovat přírodu a jedním dechem zasmradit závodní dráhu auťákem bez katalyzátoru; dokáže kroužit plesovým parketem v žaketu stejně elegantně, jako se chvíli nato zmítat v bujném rytmu technopárty; dokáže lámat ženská srdce pohledem na hvězdy stejně věrohodně, jako kvílet v ambulanci s žaludečním vředem či hemoroidy...
Ani Blíženci ale nejsou všichni a doživotně v zajetí chaosu, neboť i tahle neustálá názorová třenice se dá velmi úspěšně ovládnout a korigovat. Je to sice srážka s nepohodlím (a do toho se Blížencům zrovna moc nechce), avšak stojí to za to.
I když se nezdaří kompletní sjednocení názorů, lze se přece mírumilovně dohodnout i v krabičce namačkané sardinkami.
Pro všechny Blížence, ať už je jich v jednom těle kolik chce, tedy zůstává nadmíru potřebné neustálé trénování vlastního Středu, vycentrování (hara) a důsledné zakořenění.
...To aby nám tu mnohotvárnost jejich vlastní vítr nerozerval na kousíčky a do širého světa navždy neodvál. Hmmmmmmmm.......:-)
pátek 29. května 2009
Meditační večer - červen 2009
S náznakem léta Vás zvu opět na pravidelný
MEDITAČNÍ VEČER
v pátek 5.6. 2oo9 od 20.oo hodin,
v meditační místnosti v 1.patře Domu č.1
na Vídeňské ulici v Klatovech
**
...v souznění živlů biorytmu v aktuální kombinaci :
OHEŇ (časné - biologické léto), VZDUCH (Blíženci), VODA (Luna ve Štíru, 2 dny před úplňkem)
***
S SEBOU si přineste:
jako obvykle svoji tibetskou misku a paličky (pro nováčky není podmínkou vlastnit nástroj), hlas, papír a pastelky + tvrdší podložku, pohodlný oděv (s teplejší vrstvou) a přezůvky, podložku na sezení, čajovou svíčku v ochranném obalu (+oheň),.
***
Dobrá nálada, chuť si zazpívat a na chvilku zapomenout na "radosti" všedních dnů je již pro všechny příchozí samozřejmostí,
stejně jako ochota souznít ve společném pozitivním ladění...
Nové tváře vítány....
Těším se na viděnou i slyšenou... :))
MEDITAČNÍ VEČER
v pátek 5.6. 2oo9 od 20.oo hodin,
v meditační místnosti v 1.patře Domu č.1
na Vídeňské ulici v Klatovech
**
...v souznění živlů biorytmu v aktuální kombinaci :
OHEŇ (časné - biologické léto), VZDUCH (Blíženci), VODA (Luna ve Štíru, 2 dny před úplňkem)
***
S SEBOU si přineste:
jako obvykle svoji tibetskou misku a paličky (pro nováčky není podmínkou vlastnit nástroj), hlas, papír a pastelky + tvrdší podložku, pohodlný oděv (s teplejší vrstvou) a přezůvky, podložku na sezení, čajovou svíčku v ochranném obalu (+oheň),.
***
Dobrá nálada, chuť si zazpívat a na chvilku zapomenout na "radosti" všedních dnů je již pro všechny příchozí samozřejmostí,
stejně jako ochota souznít ve společném pozitivním ladění...
Nové tváře vítány....
Těším se na viděnou i slyšenou... :))
úterý 26. května 2009
Nepoučitelní
Ptačí zpěv se mění podle krajiny (uvádí internetový deník). Když je prostředí husté, ptáci zjevně zpívají pomaleji. Jak si vegetace za posledních 35 let vzala zpět dříve vyčištěnou půdu (v Kalifornii, Oregonu a Washingtonu), samci bělohlavých vrabců snížili intenzitu štěbetání a zpomalili svůj zpěv, aby se jejich milostné písně lépe dostávaly skrz hustší porost. Existuje rostoucí počet důkazů, že akustická a vizuální komunikace zvířat se mění podle prostředí, ve kterém žijí. „Je to poprvé, kdy někdo ukázal, že ptačí písně se mohou měnit s rychlými změnami prostředí, ve kterém žijí,“ říká bioložka Elizabeth Derryberry, která je nyní výzkumníkem Státní univerzity v Louisianě. Její poslední nálezy se objeví v červencovém vydání American Naturalist...
Tak vida. I vrabci jsou schopni změnit své chování pružně, rychle a v závislosti na měnících se podmínkách, v nich žijí. Hustší porost - pomalejší a tedy srozumitelnější zpěv.
Na rozdíl od vrabců jsme ovšem my lidi asi naprosto nepoučitelní. Co to jen se zdravým lidským myšlením je, že se nedokáže - přes všechnu svoji pověstnou inteligenci - pružně přizpůsobovat měnícím se podmínkám ? Je to snad konečně důkaz, že druhový název "Homo sapiens" byl opravdu příliš unáhlený a pyšný ? Kdy konečně opravdu zmoudříme ?...
Tyhle otázky jsem si kladla, když jsem na konci uplynulého víkendu viděla cyklisty a běžce, ženoucí se pozdním odpolednem po sluncem rozžhavené silnici. Nebyl to žádný rekreační běh či jízda jen tak pro radost. Ti muži dupali do pedálů jako by jim za patama hořelo - ve skutečnosti mohli ale docela snadno "uhořet" oni sami. Dokonce osamělý běžec v dresu (nedoháněl tedy žádný autobus), zcela brunátný z celodenního vedra a neadekvátní námahy, běžel po krajnici žhnoucí silnice a "statečně" nadechoval exhalace projíždějící šňůry aut... Kam se podělo jeho (dokonce prý medicínské) vzdělání a hlavně zdravý selský rozum ?
Donedávna tolik populární "běh pro zdraví" se totiž ve stávajících podmínkách mění v regulérní pokus o sebevraždu. Protáhnout tělo proběhnutím se svěžím ránem po lesní pěšině - nota bene bos, to je skvělý zážitek, ale úprkem po silnici, rozpálené celodenním horkem a zamořené exhalacemi (za současné kulminace vlny fotonového záření a právě nastalého silného novoluní...) si lze doběhnout tak akorát pro totální selhání vitálních funkcí či další logické důsledky přehřátí organismu. S podobně nasčítanými projevy zhoubné lidské neznalosti se, žel, setkávám poměrně často (viz starší text Přehřátí). Stále častěji slýcháme také o kolapsech a náhlých úmrtích vrcholových sportovců, jimž neúměrná zátěž (nemající se skutečným sportem už pranic společného) předčasně ukončila aktivní mladý život.
Jak je možné, že obyčejní vrabci se novým podmínkám ve svém měnícím se prostředí dokáží přizpůsobit a "inteligentní" lidé dál slepě následují naučené a dávno zastaralé vzorce chování a dál dupou do úmoru po silnicích jen proto, že kdysi kdosi prohlásil, že to posílí jejich zdraví ?
Odpověď je vlastně jednoduchá: vrabci totiž nepřestali být napojeni svou přítomností na Celek; zatímco trylkují, dál jsou v nepřetržité meditaci bez ustání propojeni se zbytkem světa a plně naslouchají energiím svého okolí... a mohou reagovat na zjištěné změny. Ovšem člověk, sám sebestředně se nazývající moudrým, není schopen zaregistrovat svými (pýchou ohluchlými) smysly ani nastalé a houstnoucí klimatické změny, kompletně již měřitelné (a dál diskutuje zda existují či nikoli), natož aby aspoň tušil, že se kolem něj mění podmínky, na které zatím nemáme měřící přístroje, ale pro život jsou zásadní...
O slepou pýchu si lidský rod už dávno natlouká svůj sebevědomý čenich, ale asi to ještě málo bolelo. Tak snad až na lůžku nějaké té jednotky intenzivní péče, držen při životě pípajícími přístroji, bude mít dost času na přemýšlení o tom, kde s klapkami na očích seběhl z přirozené cesty.
Quo vadis, Homine nonsapiens ? Kam prkáš , člověče nemoudrý ???
Tak vida. I vrabci jsou schopni změnit své chování pružně, rychle a v závislosti na měnících se podmínkách, v nich žijí. Hustší porost - pomalejší a tedy srozumitelnější zpěv.
Na rozdíl od vrabců jsme ovšem my lidi asi naprosto nepoučitelní. Co to jen se zdravým lidským myšlením je, že se nedokáže - přes všechnu svoji pověstnou inteligenci - pružně přizpůsobovat měnícím se podmínkám ? Je to snad konečně důkaz, že druhový název "Homo sapiens" byl opravdu příliš unáhlený a pyšný ? Kdy konečně opravdu zmoudříme ?...
Tyhle otázky jsem si kladla, když jsem na konci uplynulého víkendu viděla cyklisty a běžce, ženoucí se pozdním odpolednem po sluncem rozžhavené silnici. Nebyl to žádný rekreační běh či jízda jen tak pro radost. Ti muži dupali do pedálů jako by jim za patama hořelo - ve skutečnosti mohli ale docela snadno "uhořet" oni sami. Dokonce osamělý běžec v dresu (nedoháněl tedy žádný autobus), zcela brunátný z celodenního vedra a neadekvátní námahy, běžel po krajnici žhnoucí silnice a "statečně" nadechoval exhalace projíždějící šňůry aut... Kam se podělo jeho (dokonce prý medicínské) vzdělání a hlavně zdravý selský rozum ?
Donedávna tolik populární "běh pro zdraví" se totiž ve stávajících podmínkách mění v regulérní pokus o sebevraždu. Protáhnout tělo proběhnutím se svěžím ránem po lesní pěšině - nota bene bos, to je skvělý zážitek, ale úprkem po silnici, rozpálené celodenním horkem a zamořené exhalacemi (za současné kulminace vlny fotonového záření a právě nastalého silného novoluní...) si lze doběhnout tak akorát pro totální selhání vitálních funkcí či další logické důsledky přehřátí organismu. S podobně nasčítanými projevy zhoubné lidské neznalosti se, žel, setkávám poměrně často (viz starší text Přehřátí). Stále častěji slýcháme také o kolapsech a náhlých úmrtích vrcholových sportovců, jimž neúměrná zátěž (nemající se skutečným sportem už pranic společného) předčasně ukončila aktivní mladý život.
Jak je možné, že obyčejní vrabci se novým podmínkám ve svém měnícím se prostředí dokáží přizpůsobit a "inteligentní" lidé dál slepě následují naučené a dávno zastaralé vzorce chování a dál dupou do úmoru po silnicích jen proto, že kdysi kdosi prohlásil, že to posílí jejich zdraví ?
Odpověď je vlastně jednoduchá: vrabci totiž nepřestali být napojeni svou přítomností na Celek; zatímco trylkují, dál jsou v nepřetržité meditaci bez ustání propojeni se zbytkem světa a plně naslouchají energiím svého okolí... a mohou reagovat na zjištěné změny. Ovšem člověk, sám sebestředně se nazývající moudrým, není schopen zaregistrovat svými (pýchou ohluchlými) smysly ani nastalé a houstnoucí klimatické změny, kompletně již měřitelné (a dál diskutuje zda existují či nikoli), natož aby aspoň tušil, že se kolem něj mění podmínky, na které zatím nemáme měřící přístroje, ale pro život jsou zásadní...
O slepou pýchu si lidský rod už dávno natlouká svůj sebevědomý čenich, ale asi to ještě málo bolelo. Tak snad až na lůžku nějaké té jednotky intenzivní péče, držen při životě pípajícími přístroji, bude mít dost času na přemýšlení o tom, kde s klapkami na očích seběhl z přirozené cesty.
Quo vadis, Homine nonsapiens ? Kam prkáš , člověče nemoudrý ???
čtvrtek 21. května 2009
Prolhaní
O tom, že dítě je v mnoha ohledech kopií svých rodičů, už ví (díky četné literatuře) řada rodičů. Také už zpravidla tuší, že dětský mozek jako houba nasakuje vše, co kolem sebe vidí. Mnozí si ale stále ještě dost neuvědomují, jak dalekosáhlé důsledky s sebou tento fakt nese.
Ve své praxi se občas setkávám s dětmi, které jejich rodiče přivádějí s chronickými zdravotními potížemi. Většinou se snaží najít řešení přírodní a šetrnější, nežli jim nabízí neosobní školská medicína a vystříhat tak děti zbytečných chemických léků. Potud je vše v naprostém pořádku... dokud se nezeptám na zvyky v rodině. Pak se (často velmi neochotně) provalí, že např. respirační potíže dítěte nikdo nespojuje s kouřením rodičů, kteří dokonce kouří v bezprostřední blízkosti dětí, záněty středouší si nespojí s něčím, co dítě nerado slyší (hádky, osočování, okřikování..) apod. Dál se vše svádí toliko na bacily, nastydnutí, ale i na školky a školy, odkud prý děti domů nosí všechny ty negativní návyky; doma přece takhle nemluvíme, ani si nelžeme...!
Lhaní je vůbec zvláštní kapitola. Každý v dětském věku asi zkusí, co to udělá, když zatají pravdu nebo dokonce zalže (protože tuší, že udělal chybu). Většina z nás jsme se ale ihned a prudce střetli s důsledky takové nepravosti a věříme tedy rčení o lži, která "má krátké nohy a tudíž daleko nedojde". Jenže - co všechno je lež ?
Dnes je velmi v kursu "nachytávání na špek"; nejrůznější skryté kamery a nastražené, rádobysměšné situace, léčky a permanentní apríly, při nichž se strůjce a divák zdánlivě neškodně pobaví na úkor důvěřivosti nachytaných. Mně samotné tyhle podrazečky neladí odvždy, přestože část mé rodiny si v nich našla zalíbení. A tak jsem už roky rodinným "mistrem ve skoku na špek".
Když je ale takovým situacím vystaveno dítě, které teprve hledá a učí se rozpoznávat křehkou hranici mezi žertem, lží, inteligentním a hloupým vtipem, podvodem a pravdou, padne obvykle kosa na kámen.
Rodiče, zvyklí léta se orientovat ve světě nachytávek (jichž jsou plné už i reklamy, soutěžní pořady, televizní i rozhlasové vstupy, noviny nevyjímaje), zvklí považovat je dokonce za vtipné, totiž nevnímají, jak se u dětí svět lží a pravdy prolíná. Zdánlivě nevinný žertík, kterým doma taťka škádlí své dítko (a myslí si, jak pilně jej trénuje pro život), různé podrazečky s ucukáváním, schováváním, nepravdivými odpověďmi s kamennou tváří pokerového hráče (místo přiznání, že pravdivě odpovědět neumí) se v dětech stane doslova časovanou bombou.
Dítě vidí, že svět, do něhož se narodilo s bezmeznou důvěrou, jeho okolí i jeho nejbližší (kteří by měli vytvářet bezpečné pravdivé a bezelstné prostředí ) jsou velice benevolentní k všem těm lžím kolem. A když může beztrestně lhát rodič a ještě se tomu všichni smějí, proč by to taky nevyzkoušelo, že? A bez znalosti mantinelů pak docela suverénně použije stejnou zbraň, na kterou se u jeho vlastních fikaných rodičů už opakovaně samo nachytalo - lež, podvůdek, apríl... Jenže - vysvětlujte dítěti, kdy se taková, zdánlivě nevinná lež použít smí a kdy ne !?
Nedávno si mi stěžovala mladá maminka, že její několikaletý synek ji bez začervenání obvinil z krádeže přímo v obchodě. Když totiž na dotaz pokladní, zda jeho hračku koupila v tomto obchodě, odpověděla "ne", synek zcela suverénně řekl "vždyť jsi to vzala tady v regálu"! Maminka, celá zrudlá vzteky a nevěřící vlastním uším musela, s podupávající a zvědavou frontou v zádech, vylovit z peněženky doklad tom, že hračka , kterou synek právě držel v ruce, byla opravdu zakoupena jinde. Nedaleko za pokladnou synek prohlásil "apríííl" a dal se do smíchu.
Tahle maminka si velmi rychle uvědomila, že je něco špatně a synek dostal co proto. Co už jí ale opravdu nedocvaklo, kolik takových malinkatých "nevinných" aprílů, nachytávek, pastiček a vtípků ona sama (i jeho otec, možná i dědečové šprýmaři, vtipálci strýčkové, povedené tety...) mu jako tréninkový materiál připravila. Byla jen překvapena výsledkem toho (svého) školení.
Hmmmm.....
Přeju nám, aby děti, které s neomezenou důvěrou a ještě nepokřivené na duši přicházejí na náš svět, neztratili svou vzácnou důvěru v nás (a my potažmo v ně) jenom proto, že je sami naučíme lhát.
Zatím jsem za tenhle svůj názor označována za nepohodlnou sejčkující bručounku, která prý nerozumí legraci a která s dětmi jedná nudně - čitelně a na rovinu. Ty malé děti to ovšem vidí jinak - nelžou mi.
Inu, kdo chce kam...
Ve své praxi se občas setkávám s dětmi, které jejich rodiče přivádějí s chronickými zdravotními potížemi. Většinou se snaží najít řešení přírodní a šetrnější, nežli jim nabízí neosobní školská medicína a vystříhat tak děti zbytečných chemických léků. Potud je vše v naprostém pořádku... dokud se nezeptám na zvyky v rodině. Pak se (často velmi neochotně) provalí, že např. respirační potíže dítěte nikdo nespojuje s kouřením rodičů, kteří dokonce kouří v bezprostřední blízkosti dětí, záněty středouší si nespojí s něčím, co dítě nerado slyší (hádky, osočování, okřikování..) apod. Dál se vše svádí toliko na bacily, nastydnutí, ale i na školky a školy, odkud prý děti domů nosí všechny ty negativní návyky; doma přece takhle nemluvíme, ani si nelžeme...!
Lhaní je vůbec zvláštní kapitola. Každý v dětském věku asi zkusí, co to udělá, když zatají pravdu nebo dokonce zalže (protože tuší, že udělal chybu). Většina z nás jsme se ale ihned a prudce střetli s důsledky takové nepravosti a věříme tedy rčení o lži, která "má krátké nohy a tudíž daleko nedojde". Jenže - co všechno je lež ?
Dnes je velmi v kursu "nachytávání na špek"; nejrůznější skryté kamery a nastražené, rádobysměšné situace, léčky a permanentní apríly, při nichž se strůjce a divák zdánlivě neškodně pobaví na úkor důvěřivosti nachytaných. Mně samotné tyhle podrazečky neladí odvždy, přestože část mé rodiny si v nich našla zalíbení. A tak jsem už roky rodinným "mistrem ve skoku na špek".
Když je ale takovým situacím vystaveno dítě, které teprve hledá a učí se rozpoznávat křehkou hranici mezi žertem, lží, inteligentním a hloupým vtipem, podvodem a pravdou, padne obvykle kosa na kámen.
Rodiče, zvyklí léta se orientovat ve světě nachytávek (jichž jsou plné už i reklamy, soutěžní pořady, televizní i rozhlasové vstupy, noviny nevyjímaje), zvklí považovat je dokonce za vtipné, totiž nevnímají, jak se u dětí svět lží a pravdy prolíná. Zdánlivě nevinný žertík, kterým doma taťka škádlí své dítko (a myslí si, jak pilně jej trénuje pro život), různé podrazečky s ucukáváním, schováváním, nepravdivými odpověďmi s kamennou tváří pokerového hráče (místo přiznání, že pravdivě odpovědět neumí) se v dětech stane doslova časovanou bombou.
Dítě vidí, že svět, do něhož se narodilo s bezmeznou důvěrou, jeho okolí i jeho nejbližší (kteří by měli vytvářet bezpečné pravdivé a bezelstné prostředí ) jsou velice benevolentní k všem těm lžím kolem. A když může beztrestně lhát rodič a ještě se tomu všichni smějí, proč by to taky nevyzkoušelo, že? A bez znalosti mantinelů pak docela suverénně použije stejnou zbraň, na kterou se u jeho vlastních fikaných rodičů už opakovaně samo nachytalo - lež, podvůdek, apríl... Jenže - vysvětlujte dítěti, kdy se taková, zdánlivě nevinná lež použít smí a kdy ne !?
Nedávno si mi stěžovala mladá maminka, že její několikaletý synek ji bez začervenání obvinil z krádeže přímo v obchodě. Když totiž na dotaz pokladní, zda jeho hračku koupila v tomto obchodě, odpověděla "ne", synek zcela suverénně řekl "vždyť jsi to vzala tady v regálu"! Maminka, celá zrudlá vzteky a nevěřící vlastním uším musela, s podupávající a zvědavou frontou v zádech, vylovit z peněženky doklad tom, že hračka , kterou synek právě držel v ruce, byla opravdu zakoupena jinde. Nedaleko za pokladnou synek prohlásil "apríííl" a dal se do smíchu.
Tahle maminka si velmi rychle uvědomila, že je něco špatně a synek dostal co proto. Co už jí ale opravdu nedocvaklo, kolik takových malinkatých "nevinných" aprílů, nachytávek, pastiček a vtípků ona sama (i jeho otec, možná i dědečové šprýmaři, vtipálci strýčkové, povedené tety...) mu jako tréninkový materiál připravila. Byla jen překvapena výsledkem toho (svého) školení.
Hmmmm.....
Přeju nám, aby děti, které s neomezenou důvěrou a ještě nepokřivené na duši přicházejí na náš svět, neztratili svou vzácnou důvěru v nás (a my potažmo v ně) jenom proto, že je sami naučíme lhát.
Zatím jsem za tenhle svůj názor označována za nepohodlnou sejčkující bručounku, která prý nerozumí legraci a která s dětmi jedná nudně - čitelně a na rovinu. Ty malé děti to ovšem vidí jinak - nelžou mi.
Inu, kdo chce kam...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)