RECYKLACE

Nedávno jsem po dlouhé době objevila v sámošce sešity z recyklovaného papíru. Koupila jsem si hned tři, jednoduše proto, že recyklaci ráda podpořím a už několik let marně přesvědčuji zdejší papírníky, že nákup recyklovaných výrobků se i za vyšší cenu vyplatí nám všem.
Se širokým úsměvem jsem u pokladny dokonce vysekla pochvalu za to, že jako jediný obchod v širokém okolí recyklované sešity prodávají, avšak paní prodavačka mne odbyla slovy "mně ta recyklace nic neříká, já na to nejsem...". Škoda. Nejen pro ni, ale především pro její děti a vnoučata, potažmo pro nás všechny.

Pod slovem recyklace si většina lidí představí třídění odpadu, sběr papíru a nošení plastových lahví do kontejnerů, ti zběhlejší snad i třídění skla na tmavé a čiré, možná ještě tak výkup barevných kovů.
Recyklace však obnáší mnohem víc; vždyť význam výrazu re-cyklovat značí opětovné uvedení již použité a obnovené věci znovu do užitečného oběhu. Neznamená to ovšem vždy jen to, že sebraná druhotná surovina musí nutně projít nějakým továrním technologickým procesem, který ji navrátí do znovupoužitelného stavu; jakousi soukromou recyklační jednotkou můžeme být všichni - každý sám za sebe.
Naše babičky tento proces zvládaly velmi dobře, jen tomu neříkaly recyklace, ale šetrnost. Věci se ještě před pár lety nevyhazovaly, nýbrž dědily, přešívaly a mnohde dokonce záplatovaly, dokud jen trochu držely pohromadě.
Moje babička opakovaně (a dokonale neviditelně) štepovala ponožky, mimo jiné i proto, že velmi dobře věděla, kolik práce a trpělivosti je potřeba na upletení jediného nového páru - očko po očku, řádku po řádce, hladce a obrace, ze sebemenších zbytků vlny (která tehdy nebyla vždy snadno k mání). Nám dětem, s neustále se kluboucími palci a patami od nekonečného lezení po zemi, dokonce vypodložila již unavené šlapky ponožek podrážkami ze starých tepláků. Hřálo to na nohy a měkce to měnilo podlahu v zábavnou klouzandu... Z "odrostlých" punčocháčů udělala podkolenky, z podkolenek ponožky, z ponožek ťapky. Nebyla chudá, pouze skromná a šetrná. Tak třeba z čisťounkého, leč už sepraného polštářového sypku udělala sáčky na luštěniny, jindy kusy starého povlečení proměnila v utěrky a kapesníky, z okrajů prořídlého froté ručníku ušila žínku, z vysloužilé košile se zrodil pytlík na cvičky nebo nákupní taška, z vlněné sukně vznikl sedák a bavlněný páseček šatů dosloužil jako ramínko či poutko. Babička zužitkovala prostě každý sebemenší pevný kousek dosluhujících oděvů i zbytky textilií, její trpělivé ruce vykouzlily z věcí na vyhození něco docela nového a užitečného.
Teprve po mnoha desetiletích jsem si uvědomila, jaká to byla dokonalá domácí recyklace, a jak přirozenou a důležitou výbavu jsem dostala touto výchovou...

I v kuchyni byli naši předkové zvyklí vše zužitkovat a ze zdánlivého odpadu (pro nás dnes relativně neupotřebitelného) stvořit dokonalý pokrm. Třeba čalamáda vznikla původně z odřezků, slupek a vrchních listů zeleniny (které se dnes vyhazují - v lepším případě do kompostu), no a výtečný čaj z vlastnoručně nasbíraného šípku a jablečných slupek, zbylých po strouhání jablek do štrůdlu, si jistě mnozí pamatujeme dodnes. Nejeden hvězdný šéfkuchař dokonce znovu objevuje kouzlo lahůdek ze zbytků od neděle, jakými jsou kupříkladu šťouchané brambory s kyselým zelím, grenadýrmarš či uhlířina. Jen jim přidělí světový název a moderní talířový design... a pak už jen sbírá uznání gurmetů.

Přešívky, uhlířiny a čalamády dnes u mnoha lidí vzbuzují spíše úsměv na rtech - vždyť proč by opravovali, látali a přemýšleli nad odpadem, když se za pár korun dá pohodlně pořídít nová věc, že? Životnost věcí se zkracuje na nejnutnější (záruční) dobu a nutí nás tak pořizovat si stále nové hmoty. Že se ale právě takto mnozí dostávají do nekonečné a těžko kontrolovatelné spirály spotřebních nároků, důkladně masírováni reKlamou na nové a nové krátkodobé spotřební nepotřebnosti, a podezřele snadnými půjčkami s krátkozrakým odkladem splátek pak neodvratně kloužou do dluhů z nešetrnosti, už jen málokomu dojde.
Jeden čerstvý oficiální dopis penzijního fondu dokonce začíná větou (cituji): "...finanční odborníci varují, že pro zachování současné životní úrovně i v důchodu je nutné si naspořit vlastní peníze a nespoléhat na penzi od státu...". Přestože si takovým pochybně navyšovaným "spořením" rozhodně nemíním šroubovat částky na své spirále (a vyživovat rostoucího molocha byrokracie), děkuji pánům odborníkům za fundované potvrzení mé letité domněnky, že nejspíše budeme muset hodně šetřit, zeskromnit se a pracovat až do skonání. Jinými slovy - jednoznačně vysvětlili, že je nejvyšší čas začít vědomě dále a více praktikovat šetrnost, potažmo tedy začít ještě více recyklovat. Znám osobně řadu lidí, kteří se snaží(me) dobrovolně a z vlastního svobodného rozhodnutí neprohlubovat propast mezi chudobou a bohatstvím ve světě. Nezvyšováním nároků a skromnějším životním stylem (při zachování současného, už neviděného blahobytu) lze dosáhnout mnohem větší spokojenosti, neboť věci a touhy nás šťastnými neučiní...
A nejen to. Rozhodně nebudeme chtít jednou vysvětlovat svým vnoučatům (stejně jako mně ta sámošková "Nyklová"), že nám recyklace kdysi nic neříkala a tedy oni budou muset kvůli naší hlouposti a aroganci žít své životy na hromadách našich odpadů !

Nemyslím, že bych si chtěla oblékat záplatované oblečení, ale klidně si to potřebné (kromě bot) pořídím v second-handu, kam marnivé dámy z ciziny odkládají velmi použitelné kousky většinou jen proto, že se jim už nelíbí. Klidně přešívám, jak mne to naučila babička. Klidně dělám ze starších věcí nové, použitelný (a velmi relativní) "odpad" ráda a často recykluji tím, že do něj vkládám své přidané hodnoty a tak jej opět pozdvihnu do dalšího života, často mu dokonce dávám novou funkci. Dělám to už dlouho a často se mé re-cyklované věci líbí, vždy ještě dobře nějakou dobu slouží...

Nabízím všem podobně smýšlejícím originální a ojedinělou příležitost ke spolupráci, která mimo úsporu ještě navíc přinese inspiraci (pro příště), a hlavně radost a užitek dalším potřebným lidičkám. Máte-li chuť, přijďte se svou troškou do mlýna smysluplné recyklace.
Reagujte rychle, očekávám váš zájem na mailové adrese: mirka.smidova@seznam.cz, odkud vám sdělím další podrobnosti (včas před uveřejněním celé akce). Anebo přijďte na prosincový meditační večer (3.12. - pozvánku najdete brzy zde), kde vše probereme do detailů.
Těším se na všechny, kdo se jakkoli připojíte...

P.S.: na fotografii vidíte náš domácí koš na tříděný odpad, který můj šikovný manžel ZRECYKLOVAL ze zbytků staré skříně. Pak už mi stačilo jen trochu barvy a obrázků...

KOKTEJLY, KTERÉ DÝCHÁME...

TÉMA VEČERA -
cyklus večerních setkání s povídáním

Milí přátelé,
v řadě (ne)pravidelných otevřených setkání na společné téma zvu Vás na letošní aktuální blok
tentokráte :


PODZIM v souvislostech
aneb KOKTEJLY, KTERÉ DÝCHÁME

v pátek 12.listopadu 2o1o 18.oo-21.oohod.
Centrum Souznění Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech (1.patro)
*
Podzim je v plné síle a ještě řadu týdnů bude. Působí na nás všechny a po celou dobu jeho vlády máme mnoho možností, jak se vlastní nevědomostí či ignorancí "úspěšně zlikvidovat" (po fyzické i psychické stránce), či naopak jak posílit kondici stěžejních orgánů podzimu (plíce, tlusté střevo) a pochopit i další úrovně prvku KOVu, jejich hlubší souvislosti a projevy - komunikace, duchovní vědomí a konání...
V nekonečné řadě rušivých vnějších vlivů na naše zdraví je však mnoho těch, které si sami zbytečně přivodíme a zesilujeme, neboť nevnímáme jejich nenápadné působky a pak jen s překvapením a strachem sledujeme jejich důsledky na zdraví nás i našich dětí.

Pojďme si společně probrat, co vše nás nepozorovaně ovlivňuje, jak takovým negativním vlivům předcházet a co můžeme udělat pro to, abychom jim nepodléhali, případně si věděli rady s následky jejich vlivů i bez nutnosti zapojení západní medicíny (kterou ostatně stále více zaměstnává spíše vlastní ekonomika, nežli péče o zdraví a skutečnou léčbu člověka).
"KOKTEJLY", KTERÉ DÝCHÁME
jsou (zkráceně řečeno) myšleny dnes již téměř všudypřítomné substance, které nevědomky nadechujeme se vzduchem a ani nedomýšlíme, jak dalece jejich vliv zasahuje do našich těl i psychiky. Před citelnými a bolestivými následky každodenního mnohočetného zasažení se můžeme do určité míry ochránit, můžeme jim i předcházet a vyvarovat se styku s nimi, ovšem musíme je umět především identifikovat.
KDE všude a JAKÉ vlivy nás vlastně obklopují, JAK se jim vyhnout, jak rozpoznat vlastní souvztažnosti, případně jak a ČÍM je nahradit a jak rozpoznat a léčit jejich důsledky, bude bohatým tématem tohoto večera.

O výše zmíněném si s Vámi bude povídat Miroslava Šmídová, holistická reflexní terapeutka.
*
S sebou si vezměte :
Poznámkový blok, psací potřeby, přezůvky (+ teplejší vrstvu oděvu), ...chuť poznat nové skutečnosti a souvislosti a stát se tak zas o kousíček vědomější bytostí a snad i lepším hospodářem ve vlastním životě...

* Účastníci večera se podílí příspěvkem 190 korun za dospělou osobu (důchodci a děti do 15ti let polovic), platba na místě.

* Přihlásit se lze s předstihem na tel.č. 376 313 409 (raději v podvečer), nebo mailem, ev.osobně na jiných mých akcích. Přihlášení není nutností, ale milou a vítanou slušností. Počet míst je omezen.

Těším se na všechny, kdož přicházíte s otevřenou myslí a děkuji zejména za náměty a inspiraci k dalším tématům, která vás zajímají, neboť jedině z vašeho zájmu vychází moje nabídka...

MEDITAČNÍ VEČER - listopad 2010

V řadě pravidelných otevřených meditačních setkání zvu Vás na další

* MEDITAČNÍ VEČER *
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
v pátek 5.listopadu 2o1o od 19.oo hod.
(jako obvykle) v meditační místnosti "Centrum souznění"
Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech (1.patro)

********
Tentokrát si budeme hrát v aktuálním vyváženém souběhu živlů :
Kov (rok)
Kov (podzim)
Voda (znamení Štíra)
Vzduch /dřevo (Luna ve znamení Váhy)
...které spolu meditativní hrou propojíme v jediný Celek...

S sebou :
Kovovou naběračku, lahev na vodu (1/2 l stačí), měkký bavlněný šátek, papírový kapesník, svůj nástroj vč.paliček (TM - máte-li) a vlastní hlas, přezůvky, pohodlný oděv + teplou vrstvu, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu,...chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě - pro sebe i pro Celek, pro nějž můžeme i ve své nicotnosti udělat mnohé...


Těším se na všechny a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

POZORNOST

Od ranného dětství a po řadě zkušeností vím (a snažím se ve vlastním zájmu dodržovat), že nepozornost se nevyplácí, a naopak, že pozornost přináší mnohé výhody a možnosti. Samozřejmě se, jako většina lidí, nepozorností pořád průběžně dopouštím, ale snažím se pozorností k vlastní pozornosti svoje chyby víc a víc eliminovat. Poslední desetiletí se mi tak stále více daří udržet si bdělou pozornost, podobnou meditaci a díky tomu většinou vnímám mnohem víc, hlouběji, a vidím pod povrchem věci, které očím ostatních zůstávají utajeny.

Na všech svých seminářích vždy pravidelně opakuji, jak je pozornost důležitá; přesto mají někteří účastníci s jejím udržením velkou práci - asi takovou, jakou má rozlítaný hyperaktivní prvňáček s krasopisem.
Na posledním letošním víkendu jsem už ale nekompromisně oznámila, že nebudu opakovat nic, co komukoli z nepozornosti unikne a doufala jsem, že pověstní marečkovští Plhové (ptající se ihned po dokončení odpovědi znovu touž otázkou) konečně zpozorní a budou držet krok.
Skutečně se podařilo, převaha zúčastněných si pozornost podržela po naprostou většinu času. Několik plánovaných nachytávek všechny velmi rychle upozornilo, že zdůrazňovanou větu Zachovejte plnou pozornost myslím opravdu vážně, a že se pouze přítomností své mysli mohou vyhnout zbytečně nepříjemným zkušenostem (například snědení citátu, schovaného v rohlíku:).
Jen někteří (žel i pokročilejší) stále ještě považovali za důležité si beze spěchu sdělovat různé "nezbytnosti" (třeba recept na houby, značku pastelek apod.) právě ve chvíli, kdy na ně všichni ostatní čekali, případně kdy rušili cenný klid ostatních meditujících. Aniž by si uvědomili, že se víkendu účastní na základě své vědomé dobrovolné volby a že jejich jednání už není mile rozšafné, ale nezrale roztěkané až únavné, vydrželi v klidu sotva pár minut.
Všem ale dávám dodatečně pašáka. Mmmmmm....

Pozornost v tak intimním koutku, jakým je záchod, je logicky zcela na místě, ale skutečnost právě tady bývá jiná, objektivně hovořící o člověku samém.
Celé roky se pokouším lidem kolem sebe vysvětlit, jak je to se záchodovým prkýnkem a poklopem. Uzavřená toaleta je podle pravidel feng-shui jistou zárukou, že energie bytu nebude zbytečně odcházet nevyužita otevřeným odpadem, a že se stejnou cestou nebude do domu vkrádat znečištěná energie z odpadního potrubí. Lidé přikývnou, ale při další návštěvě po nich zůstane zase zející otvor a poklop nahoře... a jak činí zde, nejspíše činí i doma.
U žen je navíc toto chování neklamnou známkou, do jaké míry nevědomky a nepozorně přijaly jangové zlozvyky všech jejich mužů (minimálně manžela a syna = jang v rodině převažuje). Je to vždy objektivní, leč pro ženu varovný signál, jak plíživě a nenápadně se jangu přizpůsobila, přisvojila si jej a pochlapuje se na úkor sebe, namísto aby jejím Mužům svým vlastním ženským chováním ukazovala, kolik moudré pozornosti obnáší přirozené Ženství (a syny tak učila pro budoucí partnerky)...
Některé dámy se natolik štítí jakéhokoliv cizího (tedy jiného než svého) záchodu - byť by byl sebečistější, že si raději na prkýnko ani nesednou a jen tak nad porcelánem v podřepu se snaží při čůrání trefit. Mnohdy tak ale z nepozornosti nadělají víc nepořádku, než opilý rozespalý chlap potmě :)). Žena si neuvědomuje, že je to informace o ní - že se vlastně štítí sama sebe a svého "odpadu", který je ovšem její nedílnou součástí... Některým specialistkám je dokonce žinantní si utrhnout toaletní papír z již načaté roličky a neváhají načít další, ještě zalepenou, jen pro sebe. Jednou jsem po pracovním dni našla na WC dokonce tři načaté roličky vedle sebe; poslední dáma neváhala sáhnout pro tu "svou" do zavřené police. Mmmmmm...

Abych tedy nebyla tolik protivná svým neustálým poučováním o prkýnku, nalepila jsem na vnitřní stranu dveří toalety několik moudrých citátů. Všem těm drobným větám ovšem dominuje jedna ústřední, kvůli které to celé vzniklo : ZAVŘENÝ CHŘTÁN NEDŠTÍ ANI NEVYSÁVÁ s dovětkem mistr feng-shui o záchodovém poklopu. Doufaje, že po přečtení těch velkých písmenek každému návštěvníkovi WC dojde, co má udělat, těšila jsem se, že už nebude potřeba záchodek kontrolovat, zavírat a opakovat prkýnková pravidla.
Chyba lávky. Nepozornost většinu lidí asi neopouští ani na záchodě a tak ani takto zdůrazněná věta, trčící ze dveří přímo před očima sedícího, prostě nefunguje. Většina návštěvníků přijde z oné místnůstky s nadšeným úsměvem a slovy, jaký je nalepení mouder na dveře skvělý nápad, ale že by taky udělali to, co si právě přečetli, je ani nenapadne...
Mmmmmm...

Asi k té větě o prkýnku přidám na dveře ještě názorný obrázek; třeba jsou dnes lidi vnímavější k počítačovým ikonkám.
Ovšem jestli se jim samotným podaří přimět "splašenou opici" vlastní mysli k tomu, aby se zklidnila, zaostřila a následně myslela a provedla potřebné, si netroufám ani odhadnout...

MEDITAČNÍ VEČER - říjen 2010

V řadě pravidelných otevřených meditačních setkání zvu Vás na další

* MEDITAČNÍ VEČER *
s léčivými tóny znějících mís a alikvotních hlasů
v pátek 1.října 2o1o od 19.oo hod.
(jako obvykle) v myslocvičně "Centrum souznění" Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech (1.patro)
********
Tentokrát budeme procházet aktuálním souběhem živlů :
Kov (rok)
Kov (podzim)
Vzduch /dřevo (znamení Váhy)
Voda (Luna ve znamení Raka)...které hravě propojíme v jediný Celek...

S sebou :
svůj symbol podzimu + lehký šátek / šál v barvách podzimu nebo prvku Kovu (hedvábí, mušelín...)
svůj nástroj vč.paliček (TM - máte-li) a vlastní hlas, přezůvky, pohodlný oděv + teplou vrstvu, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu /mističce,...chuť smysluplně a hravě poznat další kousíček sebe i světa, v němž žijeme, uvolnit se a netradičně pracovat na sobě
- pro sebe i pro Celek, pro nějž můžeme i ve své nicotnosti udělat mnohé...
*
Zájemce o PERMANENTNÍ VSTUPENKU (říjen 2010 - červen 2011) prosím o zpětné potvrzení
*
Na večeru bude též možnost chytit si ještě poslední jediné volné místečko (a zaplatit zálohu) na říjnový MEDITAČNÍ VÍKEND (bližší info viz níže - rubrika Semináře)

*****
Těším se na všechny :-) a současně budu ráda za stručné oznámení, zda se připojíte ...

Zdravím všechny (sou)znějící bytosti............

Babí léto naplnilo košíky hojností a dozrálo k sjednocení protikladů v jeden jediný Celek....
Stojíme přesně uprostřed zoodiakálního roku a Země nás svým klidem objímá...

Zvu Vás na
MEDITACI ROVNODENNOSTI
s malým koncertem léčivých tónů tibetských mís, alikvotních hlasů a posvátných písní ve společné harmonii

ve čtvrtek 23. září 2o1o, od 19.oo hod.
(jako obvykle) v myslocvičně CENTRUM SOUZNĚNÍ Domu č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech

S sebou :
(jako obvykle) svůj nástroj včetně všech paliček (= tibet.misku, máte-li, ale není podmínkou účasti), hlas, přezůvky, pohodlný oděv s teplejší vrstvou, podložku na sezení na zemi, čajovou svíčku v nehořlavém obalu + oheň, dobrou náladu a chuť na chvíli splynout s ostatními v nepodmiňovaném sjednocení protikladů, bez požadavků věčně nespokojeného brblajícího ega...
***
Těším se na všechny (...a současně budu ráda za vaše stručné oznámení, zda se připojíte)
***
Dobrovolný účastenský příspěvek opět poputuje na lokální dobročinné účely.

Za humny je... Ejafjallajökull

Letošní jaro bylo poznamenáno naší ojedinělou, avšak poměrně citelnou zkušeností s vulkánem. Islandská sopka Ejafjallöjull (jejíž jméno samo evokuje pocit pekla) na nás vychrlila tisíce tun popela, nesčetně kubíků lávy, mračna sopečných plynů a hektolitry páry. To vše jsme denně slyšeli ze zpráv, mnozí s pocitem, že je vše daleko od nás, ale... to vše jsme dýchali, jedli, slzeli... Bylo řečeno opravdu vše ? A bylo řečeno to důležité ? A opravdu už to skončilo ?

V okamžiku dubnové erupce sopky Ejafjalla jsem se skupinou seminaristů dlela na šumavské chatě. Zprávy příliš nesleduji a tak jsem před odjezdem sotva zaslechla kdesi cosi o jakémsi výbuchu. I přes chladné počasí a spoustu práce jsme se na pár hodin dostali na zahradu, nadýchat se čerstvého povětří. Jenže...
Ono "čerstvé povětří" už s sebou neslo první syrové dávky sopečných plynů a nejjemnějšího popela. Tři dny nepřetržitého mluvení mne doslova připravily o hlas, nemluvě o popraskaných rtech, pálících očích a krku. Strava byla v pořádku, hledala jsem tedy mimo sebe. Až doma mi došlo, že i ostatní "účastníci zájezdu" si mnuli oči a dámy si ošetřovaly popraskané rty svými mazátky (jenže mluvili podstatně méně a tak mé hlasivky to odnesly nejvíc). Na konci víkendu už ale slzeli a pochrchlávali téměř všichni (viz foto).
Teprve po shlédnutí zpráv mi došlo, čeho jsme se vlastně nadýchali, co bude pravděpodobně následovat a co pro vlastní ochranu můžeme každý udělat. Okamžitě jsem napsala rychlý návrh opatření k ochraně zdraví (jakési pokyny první pomoci při zasažení sopečnými plyny a prachem) a sledovala situaci dál. Vše do sebe dokonale zapadalo, dokonce i březnová epidemie "střevní chřipky" v Praze a na jihu Moravy do toho jaksi patřila. Cítila jsem tu souvislost intuitivně, příznaky (bolesti hlavy, břicha, zvracení, průjmy) jasně odpovídaly otravě sírany, fluoridy a chloridy, což jsou plyny nejčastěji obsažené v sopečných výronech. Vracely se mi souhlasné, děkovné i zpochybňující reakce, několik serverů dokonce okamžitě moje varování otisklo, dostalo se mi ale i obvinění z šíření poplašných zpráv.
Nicméně rozum žádal další důkladná vysvětlení a tak jsem pátrala dál...

Je známo, že nějakou dobu před samotnou erupcí sopky se ze země uvolňují sopečné plyny. Je to sotva pozorovatelný jev, protože plyny prostupují mimo jícen, drobnými puklinami a horninou samotné sopky. Navíc v bezprostředním okolí výronu plynů se málokdy někdo déle pohybuje a při naředění plynů vzduchem (v závislosti na vzdálenosti od místa výronu) náš čich už varovný zápach neregistruje.
Nemáme u nás na sopečné plyny ani měřící přístroje - však proč taky, vždyť Milešovka už dávno nesoptí a bublající bahno Soosu se stalo turistickou atrakcí. Dnes už je dokázáno, že i Pýthie v Delfské věštírně měla povolen vstup do věštecké komůrky (nad zemskou puklinou s výronem sopečných plynů) jen v přesně určené dny určité lunární fáze; však ji také přikázané porušení tohoto pravidla stálo život...

Sopečné plyny jsou těžší než vzduch a tak se nenápadně plíží u povrchu zemského, tečou jako voda dolů krajinou, hromadí se v údolích a roklích. Plynová jezera a kapsy archeologie dobře zná; na některých nalezištích byly nakupeny zkamenělé kostry prehistorických zvířat, která se původně přišla napít a při tom nedobrovolně zahynula, nadýchána jedovatých sopečných plynů těsně nad hladinou napajedla...

Také sopečné plyny Ejafjally k nám tekly terénem, podporovány západním větrem, už mnohem dříve, nežli nás média vůbec informovala.
První její letošní erupce se totiž odehrála už 20.března a v naprosté tichosti, za všeobecného nezájmu médií, jsme byli vystaveni jedovatým plynům skoro tři týdny, až do další, mnohem větší a nepřehlédnutelné dubnové erupce. Přesně v té březnové době však pražské a moravské děti uléhaly s otravou. Proč nejvíce děti ? Inu proto, že sopečné plyny se drží v největší koncentraci do jednoho metru nad zemí - a v této výšce se nejvíce pohybují právě děti, s nimiž se dokonce chodí povinně na vycházky na "čerstvý vzduch"... Proč právě na těchto místech ? Myslím, že jsou to nejníže položená a zároveň hojně osídlená místa naší republiky...

Některá další fakta:
Přestože všechna média se v dubnu zabývala především důsledky omezení letového provozu nad Evropou (jak důležité bylo, že nedorazily řezané růže z Keni, či že se nějaký mocnář nedostal včas domů na schůzi !?), Islanďané sami se snažili nás varovat a dát návod z vlastních zkušeností. Tyto informace se však vždy krčily až zcela na konci zpráv, vyřčené jaksi mimochodem.
Jsem ale zvyklá hledat mezi nepodstatnými řádky to opravdu důležité, a tak mi neunikl islandský recept na jednoduché zjištění množství popílku v ovzduší: na parapet okna jsem umístila bílý talíř a denně jsem tak měla vlastní aktuální kontrolu spadu. Za desítky let bydlení v prašném prostředí už znám všechny typy místního prachu, ale tohle bylo opravdu něco docela jiného.
V prvních dnech po erupci k nám dolétl velmi jemný popílek, spíše klouzavý pudr. Za tři dny už začaly jít větší kousíčky a nejméně dva týdny pak z ovzduší vypadávaly ostré krystalické kousky sopečné horniny, jakási sklovina, podobná úlomkům ze smirkového papíru, stejně ostrá a zraňující.
Tohle vše se nám usazovalo v očích, na pokožce, na sliznicích dýchacích cest... a při sebemenším styku s vlhkostí (vzdušnou, tělesnou) se měnilo na poměrně žíravou kyselinu. Ambulance očních lékařů se plnily pacienty s podrážděnýma očima, záněty spojivek trpěli i lékaři sami... A medicína hrrrrr na ně s antibiotiky, zatímco v naprosté většině případů stačilo ke zklidnění jen vyvarovat se mnutí očí (mechanickému poškození ostrými částicemi prachu) a trpělivě, jemně a opakovaně vymývat oči čistou vodou. Stejné to bylo se sliznicemi úst a dýchacích cest. Učitelky mateřských škol (i maminky doma) nechtěly ani slyšet, že by neměly tolik větrat a přestat chodit s dětmi ven bylo proti předpisům "zdravé výchovy"... Co na tom, že děti kašlaly a blinkaly kvůli chemickému poleptání ze vzduchu; prostě dostaly antibiotika - byl to prý virus (správný hygienik jej najde vždy a všude) a fidli.
Až se za pár let těm v dubnu postiženým dětem přitíží, stanou se z nich možná i astmatici vlivem nedostatečnosti zajizvené, chemickým koktejlem rozleptané plicní sliznice, pak už nikdo nebude myslet na letošní zasažení jejich plic sopečným popelem a sveřepou zatvrzelostí nemyslících učitelek (matek)...

Sopka Ejafjalla do dneška nepřestala soptit, jen se obrátil vítr od Evropy a naše média o celé dění přestala mít zájem. Už to není sólokapr, supi šli lovit emoce jinam. To vše má však ještě hutné pokračování... pokračování ?!?
Posuďte sami:
- Kráter Ejafjalla nebyl jen jeden, nakonec byly jícny sopky tři...
- Puklina pod ledovcem, z níž sopka vybuchla, se nakonec rozšířila do délky přes 2 km, roztopila část ledovce, místní záplavy strhly řadu komunikací a donutily domorodce k okamžité a totální evakuaci. Dnes je puklina možná ještě širší...
- Sousední, několikanásobně větší vulkán Katla, byl v posledních sedmi erupcích (sledováno několik set let, naposledy soptil v r. 1918) vždy vyprovokován k výbuchu právě činností Ejafjally. Vulkanologové teď sedí na Islandu a čekají, kdy k tomu dojde. Otázkou není ZDA, ale KDY...
- Celý Island je maličkou krustičkou, jakýmsi škraloupkem na vrcholu obrovského magmatického sopouchu, vedoucího ze žhavého nitra planety. Ostrov leží přímo na zlomu tektonických desek a má přes sto činných sopek, které jsou navzájem provázané...
- Erupce na linii stejné tektonické desky na sebe nenechávají dlouho čekat (ve smyslu geologického času), takže se můžeme "těšit", že se co nevidět probudí také bahenní sopky na západě Čech. Vzhledem k stoupající vulkanické aktivitě na celé Zemi je pravděpodobné, že se panu Stenlymu Bredlymu jeho prognóza vyplní...
- V tomto okamžiku je na celé naší planetě plně aktivních přes 500 sopek, intenzivně chrlících lávu, plyny, popel. Probouzejí se i sopky už několik století vyhaslé (naposledy asi před měsícem - v Indonésii, kde erupce sopky po čtyřech stoletích nečinnosti přiměla k evakuaci celý kraj)...
- Vědci dokazují, že v souvislosti s globálním oteplováním se vulkanická činnost na planetě bude nadále prudce zvyšovat...

Hmmm.....
Ne, opravdu nehodlám strašit lidi katastrofickými scénáři. Když ale vidím kolem sebe jasné souvislosti, které si žádají rychlá opatření, je mou povinností to říci dál. Zejména, když je vidím dřív, nežli ostatní. Poněkud hořkosladce jsem vnímala, když mi po půl roce přišel zpět můj vlastní dubnový varovný mail, ovšem z opačné strany republiky a podepsaný "aktuálně" jakousi aktivní hygieničkou :)) Přesně tak vypadá "rychlá" reakce a prozřetelnost našeho zdravotnictví...
Budeme se muset naučit nosit roušky a brýle, ale nejen to. Je třeba jít hlouběji do sebe - budeme se muset naučit nosit zodpovědnost za své konání...

My opravdu nepotřebujeme války. Vyhubíme se vlastní blbostí a arogancí. Pokud se totiž nezačneme okamžitě a konečně chovat k planetě, kterou sdílíme, nanejvýš zodpovědně, dokud si dál budeme pohodlně a slepě hrát na rozjívené spratky, po nichž potopa, Matička Země si nás právem zredukuje sama.
Lid Na'vi to v ve filmu Avatar říká přesně : jsme jako děti; nedospělé děti, které neví co ve své hlouposti dělají a co vše tím způsobují.
Jsme sice dětmi Země, ale měli bychom už konečně dospět...!