Zvu vás na další pokračování
cyklu večerních setkání s povídáním
*** TÉMA VEČERA ***
.................................................
JIN a JANG v našem životě a každodenní praxi
- II.část nejen pro absolventy části I. (únor 2009)
22.května 2009, 18.oo – 21.oo hodin:
v Domě č.1 ve Vídeňské ulici v Klatovech, 1.patro
.................................................
Večer bude věnován dalším podobám systému polarit JIN a JANG, jeho rozdílnostem, projevům i celistvosti. Ukážeme si vliv polarit v každodenním plynutí energie v nás a kolem nás, možnosti jejich sjednocení, harmonizace – vyvážení. Naučíme se identifikovat nerovnováhu sil a pomoci sobě i druhým s její nápravou.
Vítány vaše dotazy a příklady ze života a dění kolem nás...
Veškerý život na Zemi je prostoupen a podřízen zákonitostem v toku bipolární energie, jejíž vlivy sotva známe a vnímáme, ale které na nás nekompromisně působí prostřednictvím počasí, činností, ostatních lidí, barev, tvarů, materiálů v našem nejbližším prostředí, potravy a nápojů, vztahů... Odhalíme pro sebe nejčastější omyly a překážky, kterými si často sami z neznalosti komplikujeme životy, jejich rozpoznání a možnosti nápravy a prevence.
Pochopení tohoto systému a jeho praktická aplikace do každodenního života dává možnost prožívat budoucnost bez nadbytečných bolestí, nemocí a vnitřních konfliktů. Vzhledem k stupňujícím se změnám (nejen klimatickým) je tento systém jediný, pomocí něhož můžeme působení vnějších extrémních vlivů sami alespoň do určité míry eliminovat a tedy přežít...
S SEBOU si přineste
přezůvky, pohodlný oděv, čajovou svíčku, poznámkový blok a tužku
**
Účastníci večera se podílí příspěvkem 190 korun za dospělou osobu (důchodci a děti do 15ti let polovic), platba na místě.
Přihlásit se lze s předstihem na tel.č.376313409 nebo mailem, ev.osobně na jiných mých akcích.
Přihlášení není nutností, ale milou a vítanou slušností.
**
Těším se na všechny, kdož přicházíte s otevřenou myslí a děkuji zejména za náměty a inspiraci k dalším tématů, která vás zajímají, neboť jedině z vašeho zájmu vychází moje nabídka...
pondělí 18. května 2009
sobota 9. května 2009
Býčí krev
Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).
* BÝK je druhým znamením zvěrokruhu a na rozdíl od Beránka už se podstatně déle rozhlíží, než do něčeho (někoho) drcne. Přesto je to stále "zvíře rohaté" a tedy my ostatní musíme počítat s jeho silou.
* Fyzicky Býkovi odpovídá většinou podoba bizona - mohutná hruď, silná šíje, úzké boky. Klidný postoj, obvykle bez známek přílišného zájmu o pinoživé dění v jeho okolí.
* Dámy zrozené v tomto znamení jsou hodny uctivého oslovení Kráva - ovšem jedině ve smyslu krávy jako posvátné bytosti hinduismu. Vznešenost jejich skryté síly se nese s nimi v každém rozvážném kroku...
* Pro Býka je uzlovým bodem jeho těla krk - pověstná býčí šíje v sobě nese sílu celé osobnosti. Při přetížení se však stává slabým článkem organismu a nelze se tedy divit následným potížím (bolest za krkem, hlavy, potíže s krční páteří atd.)
* Při dobromyslnosti býka se stává, že někteří vychytralí spolužijící na tuto šíji nakládají příliš velká jařma, neboť Býk často táhne (i za ostatní), až padne. Sám sobě chomout sotva někdy sejme...
* Pokud býk příliš mnoho přemýšlí, posouvá tím těžiště nemístně vysoko do svého mohutného prostoru, těžké myšlenky padají s hlavy na ramena a býk tak ztrácí svoji pověstnou stabilitu; točí se mu hlava, padá (po slivovici zásadně dozadu), rozbíjí si bradu či obočí, otlouká si hlavičku... dokud se mu nerozsvítí a nevypustí zbytečné starosti z hlavy...:-)
* Býka si můžeme představit jako mírumilovně přežvykující krávu, něžné telátko, nebo horu svalstva, připravující se na úder do toreadora... vše bude tentýž člověk v různých svých podobách.
* Kráva a tedy i Býk, mají nesmírně krásné oči - velké, hluboké, často modré a s předlouhými řasami, jejichž pohledu málokdo odolá... V těch očích je znát klid a vědomí vlastní síly, která nikdy není zneužita k zbytečným bitkám, přestože by mnohé snadno převálcovala.
* Nad čelem Býků se vždy najde bujná čupřina vlasů, která neposlušně spadá k očím. Někdy zůstává osamocena, ale pořád je to kudrdlina...
* Býk je dlouho klidný, mírumilovný, přirozeně asertivní ("a nenas...ete mě!"), spokojeně přežvykující své sousto. Když ale přeteče kyblíček jeho trpělivosti a býk se rozhoupá k odvetné akci, je lépe mu jít z cesty, protože jeho síle neodolá žádná hospoda, žádná ohrada, žádná stodola... Po býkově vzácném záchvatu zlosti se dají jen sbírat třísky na otop...
Přesto valnou většinu svého života Býk stráví vrostlý do země jako skála. Však je znamením zemského živlu a jako takový bývá často nosným pilířem celé rodiny.
* Býk nemá potřebu zbytečně mluvit; nejčastější věty jeho slovníku jsou "Jo" nebo "Ne". Vyžadovat na typickém býkovi slovní projevy před veřejností není vhodné - pro Býka by to bylo zbytečné trauma, pro posluchače mimořádně krátká zpráva...
* Jako každé velké zvíře má i býk svou slabinu: i při své síle se cítí ohrožen malinkatými tvory (podobně jako slon má respekt z myší). Je pro něj velkou zkouškou např.soužití se Štírem. Býk si je vědom štířího jedu a mrštosti a mohutná šíje, jindy tak potřebná ke stabilitě, se mu v tomto případě stává příliš omezujícím límcem při sledování hbitého drobotí pod nohama...
* Kdysi bylo velmi módní víno Bikaver - Býčí krev. Nápoj krvavě rudé barvy údajně přinášel nevídanou sílu, chuť do života a sloužilo prý dokonce jako spolehlivé afrodiziakum...
* Siláci si ne nadarmo na zápěstí připevňují kožené řemeny, jimž se říká býčí žíly.
* No uznejte, není to nestydatost trápit tyhle vzácné mírumilovné tvory v aréně jen proto, aby si opentličkované toreadorovo ego dokázalo, že se umí lstivě trefit ?!...
...Nech Býka být... :-))
* BÝK je druhým znamením zvěrokruhu a na rozdíl od Beránka už se podstatně déle rozhlíží, než do něčeho (někoho) drcne. Přesto je to stále "zvíře rohaté" a tedy my ostatní musíme počítat s jeho silou.
* Fyzicky Býkovi odpovídá většinou podoba bizona - mohutná hruď, silná šíje, úzké boky. Klidný postoj, obvykle bez známek přílišného zájmu o pinoživé dění v jeho okolí.
* Dámy zrozené v tomto znamení jsou hodny uctivého oslovení Kráva - ovšem jedině ve smyslu krávy jako posvátné bytosti hinduismu. Vznešenost jejich skryté síly se nese s nimi v každém rozvážném kroku...
* Pro Býka je uzlovým bodem jeho těla krk - pověstná býčí šíje v sobě nese sílu celé osobnosti. Při přetížení se však stává slabým článkem organismu a nelze se tedy divit následným potížím (bolest za krkem, hlavy, potíže s krční páteří atd.)
* Při dobromyslnosti býka se stává, že někteří vychytralí spolužijící na tuto šíji nakládají příliš velká jařma, neboť Býk často táhne (i za ostatní), až padne. Sám sobě chomout sotva někdy sejme...
* Pokud býk příliš mnoho přemýšlí, posouvá tím těžiště nemístně vysoko do svého mohutného prostoru, těžké myšlenky padají s hlavy na ramena a býk tak ztrácí svoji pověstnou stabilitu; točí se mu hlava, padá (po slivovici zásadně dozadu), rozbíjí si bradu či obočí, otlouká si hlavičku... dokud se mu nerozsvítí a nevypustí zbytečné starosti z hlavy...:-)
* Býka si můžeme představit jako mírumilovně přežvykující krávu, něžné telátko, nebo horu svalstva, připravující se na úder do toreadora... vše bude tentýž člověk v různých svých podobách.
* Kráva a tedy i Býk, mají nesmírně krásné oči - velké, hluboké, často modré a s předlouhými řasami, jejichž pohledu málokdo odolá... V těch očích je znát klid a vědomí vlastní síly, která nikdy není zneužita k zbytečným bitkám, přestože by mnohé snadno převálcovala.
* Nad čelem Býků se vždy najde bujná čupřina vlasů, která neposlušně spadá k očím. Někdy zůstává osamocena, ale pořád je to kudrdlina...
* Býk je dlouho klidný, mírumilovný, přirozeně asertivní ("a nenas...ete mě!"), spokojeně přežvykující své sousto. Když ale přeteče kyblíček jeho trpělivosti a býk se rozhoupá k odvetné akci, je lépe mu jít z cesty, protože jeho síle neodolá žádná hospoda, žádná ohrada, žádná stodola... Po býkově vzácném záchvatu zlosti se dají jen sbírat třísky na otop...
Přesto valnou většinu svého života Býk stráví vrostlý do země jako skála. Však je znamením zemského živlu a jako takový bývá často nosným pilířem celé rodiny.
* Býk nemá potřebu zbytečně mluvit; nejčastější věty jeho slovníku jsou "Jo" nebo "Ne". Vyžadovat na typickém býkovi slovní projevy před veřejností není vhodné - pro Býka by to bylo zbytečné trauma, pro posluchače mimořádně krátká zpráva...
* Jako každé velké zvíře má i býk svou slabinu: i při své síle se cítí ohrožen malinkatými tvory (podobně jako slon má respekt z myší). Je pro něj velkou zkouškou např.soužití se Štírem. Býk si je vědom štířího jedu a mrštosti a mohutná šíje, jindy tak potřebná ke stabilitě, se mu v tomto případě stává příliš omezujícím límcem při sledování hbitého drobotí pod nohama...
* Kdysi bylo velmi módní víno Bikaver - Býčí krev. Nápoj krvavě rudé barvy údajně přinášel nevídanou sílu, chuť do života a sloužilo prý dokonce jako spolehlivé afrodiziakum...
* Siláci si ne nadarmo na zápěstí připevňují kožené řemeny, jimž se říká býčí žíly.
* No uznejte, není to nestydatost trápit tyhle vzácné mírumilovné tvory v aréně jen proto, aby si opentličkované toreadorovo ego dokázalo, že se umí lstivě trefit ?!...
...Nech Býka být... :-))
středa 29. dubna 2009
Podebraní
V dnešním článku "Naježené" ( http://marek.blog.respekt.cz/c/80946/Najezene.html ) se pan Vlasta Marek zamýšlí nad zvyšující se naježeností žen.
Naprosto s článkem souhlasím, snad jen - vidím, jak se poměry vyhrocují oboustranně.
Nedávno jsem od jednoho 'muže' slyšela tuhle větu: "Nevěřím ničemu, co každej měsíc tejden krvácí a neumře to...", tak si říkám, kdepak se asi schovává úcta ? V kterémpak koutě pláče ?
Možná je na čase, aby si partneři navzájem (a děti rodičům a prarodičům) začali zase vykat. Ne nadarmo platí, že líp se říká "ty vole" než "vy vole"...
Podle toho, kolik vulgarismů je slyšet v médiích, z úst našich "představitelů", není se čemu divit. Nelze na ně, chudáčky vládnoucí, svalovat vinu za všechno; co když je opravdu většina národa právě taková - vulgární, naježená a podebraná a jen to nedávali znát ? Když si teď pustí pusu na špacír premiér a ministři, tak se to asi smí, tak proč by to nemohl udělat kdokoli, že?
Žel nám, i mnozí rodiče si pletou demokratickou a intuitivní výchovu dětí s prostým nezúčastněným hlídáním samorostlých pláňat. Ani páni učitelé, včetně těch, kteří se snaží s dětmi být v rovném partnerství, nemají zastání a přirozenou podporu autority od rodičů svých žáků - zase je to o úctě.
Bývalý žák školy si v dospělosti klidně troufne vykrást ji - jen proto, aby se pomstil za někdejší honění před tabulí (a ještě si přitom přijde na nějakou kačku). Syn učitelky dělá všechno pro to, aby z nezralé rozjívenosti své přezodpovědné matce způsobil co největší problémy - až dosáhne jejího propuštění. Neuvědomí si snad, že bude tím i on zkrácen na výhodách vlastního komfortu (nejen plněných chlebů ke svačinám) ?
Pozoruji ale i vlivy zvenčí.
Nedýchatelnost toho, co nadechujeme, nejedlost až jedovatost toho, co většina lidí jí, volný prodej legálních drog (alkoholu, cigaret, léků), z nichž stát profituje... to vše se na nás nutně musí taky dost podepsat. Přesto věřím v možnost změn - je to v lidech, v jedincích.
Když vidím muže, kteří začínají nejen vnímat sílící úplňky, ale už i sílící novoluní, kulminace nejrůznějších energetických vlivů, nedivím se jejich podebranosti.
Na vlastní tělo ty pocity dobře znám a tak je toleruji, snažím se být nápomocná. My ženy jsme na své periodicky se opakující hormonální (a náladové a pocitové a emoční...) sinusoidy poněkud zvyklé (i když muži je někdy těžko snáší), tím snáze ale to teď vše sílící kolem přijímáme. Jen jsme asi tím taky "naježené", aniž bychom věděly proč - stejně jako muži.
Vnímání sil Luny a dalších neovlivnitelných vnějších faktorů už máme jako ženy ale přece jen trochu víc zažité, přijaté a zpracované. Rozhodně více než muži, s jejich (v poměru k ženám) zploštělou emoční úrovní.
Ano, tenhle vnější vliv opravdu nelze docela pominout, stejně jako ty další. Přesto to nikomu nedává právo se na cokoli z toho vymlouvat... Zase ta úcta.
A tak chlapi poslední měsíce nejen že za úplňků a novů nespí, pochodují a "vyjí na Měsíc", ale dopadá to na ně i jako nepohodlí potřebných režimových změn... a s tím související nervozitou a celkovou podebraností, protože vnímají dosud netušené a neznámé pocity. Něco jim vibruje v těle, v nervech, něco nového neznámého se s nimi děje a oni tuší, že budou muset opustit pasivitu a bezpečí svého dosavadního, emočně izolovaného doupěte... Zatímco žena zná pocit pohybujícího se dítěte v děloze vlastního těla, muž je podivným niterným vjemem zaskočen a panikaří. Nenaučen přijmout to, chce to vypnout, zrušit, ukončit, prostě umlčet... Utíká k lékaři, který (je-li jen trochu vnímavý) je na tom podobně a tak mu taky neporadí. Záhy muž zjistí, že není od sebe a svých pocitů KAM utéct.
Nedá se nic dělat, Brtníčci, hajdy z nory a pěkně vnímat svět ! A pokud možno samostatně přemýšlet, jak se s životem (a výzvami a nepohodlím a změnami a citlivostí...) vypořádat, když maminka (manželka) už nefunguje 24hodinovým servisem... :o)
Myslím, že ona "naježenost" žen z velké části mnohdy pramení z viděné (a zvenčí, bez účasti muže samého beznadějně neměnné) neochoty mužů něco na sobě taky změnit, nebo (se) aspoň nutným změnám nebránit.
V tomhle nás všechny čeká ještě hodně práce, protože žijeme už ve věku Vodnáře a Vodnář - to je přece průvan změn, to je změna sama... (zvláštní, že právě Vodnáři sami jsou v určitém směru skoro sociálně nejlínější stvoření...)
Nezbude tedy nic jiného, než že i lenost mužů (pardon, jejich jiné vnímání času :-) ) dozná zásadní změny provedené vlastní mužovou rukou.
Bylo by jistě nedospěle zakrnělé toužit po duchovním vývoji Celku a nepřidat k němu taky svoje mužné tlapky, že? :-D
Naprosto s článkem souhlasím, snad jen - vidím, jak se poměry vyhrocují oboustranně.
Nedávno jsem od jednoho 'muže' slyšela tuhle větu: "Nevěřím ničemu, co každej měsíc tejden krvácí a neumře to...", tak si říkám, kdepak se asi schovává úcta ? V kterémpak koutě pláče ?
Možná je na čase, aby si partneři navzájem (a děti rodičům a prarodičům) začali zase vykat. Ne nadarmo platí, že líp se říká "ty vole" než "vy vole"...
Podle toho, kolik vulgarismů je slyšet v médiích, z úst našich "představitelů", není se čemu divit. Nelze na ně, chudáčky vládnoucí, svalovat vinu za všechno; co když je opravdu většina národa právě taková - vulgární, naježená a podebraná a jen to nedávali znát ? Když si teď pustí pusu na špacír premiér a ministři, tak se to asi smí, tak proč by to nemohl udělat kdokoli, že?
Žel nám, i mnozí rodiče si pletou demokratickou a intuitivní výchovu dětí s prostým nezúčastněným hlídáním samorostlých pláňat. Ani páni učitelé, včetně těch, kteří se snaží s dětmi být v rovném partnerství, nemají zastání a přirozenou podporu autority od rodičů svých žáků - zase je to o úctě.
Bývalý žák školy si v dospělosti klidně troufne vykrást ji - jen proto, aby se pomstil za někdejší honění před tabulí (a ještě si přitom přijde na nějakou kačku). Syn učitelky dělá všechno pro to, aby z nezralé rozjívenosti své přezodpovědné matce způsobil co největší problémy - až dosáhne jejího propuštění. Neuvědomí si snad, že bude tím i on zkrácen na výhodách vlastního komfortu (nejen plněných chlebů ke svačinám) ?
Pozoruji ale i vlivy zvenčí.
Nedýchatelnost toho, co nadechujeme, nejedlost až jedovatost toho, co většina lidí jí, volný prodej legálních drog (alkoholu, cigaret, léků), z nichž stát profituje... to vše se na nás nutně musí taky dost podepsat. Přesto věřím v možnost změn - je to v lidech, v jedincích.
Když vidím muže, kteří začínají nejen vnímat sílící úplňky, ale už i sílící novoluní, kulminace nejrůznějších energetických vlivů, nedivím se jejich podebranosti.
Na vlastní tělo ty pocity dobře znám a tak je toleruji, snažím se být nápomocná. My ženy jsme na své periodicky se opakující hormonální (a náladové a pocitové a emoční...) sinusoidy poněkud zvyklé (i když muži je někdy těžko snáší), tím snáze ale to teď vše sílící kolem přijímáme. Jen jsme asi tím taky "naježené", aniž bychom věděly proč - stejně jako muži.
Vnímání sil Luny a dalších neovlivnitelných vnějších faktorů už máme jako ženy ale přece jen trochu víc zažité, přijaté a zpracované. Rozhodně více než muži, s jejich (v poměru k ženám) zploštělou emoční úrovní.
Ano, tenhle vnější vliv opravdu nelze docela pominout, stejně jako ty další. Přesto to nikomu nedává právo se na cokoli z toho vymlouvat... Zase ta úcta.
A tak chlapi poslední měsíce nejen že za úplňků a novů nespí, pochodují a "vyjí na Měsíc", ale dopadá to na ně i jako nepohodlí potřebných režimových změn... a s tím související nervozitou a celkovou podebraností, protože vnímají dosud netušené a neznámé pocity. Něco jim vibruje v těle, v nervech, něco nového neznámého se s nimi děje a oni tuší, že budou muset opustit pasivitu a bezpečí svého dosavadního, emočně izolovaného doupěte... Zatímco žena zná pocit pohybujícího se dítěte v děloze vlastního těla, muž je podivným niterným vjemem zaskočen a panikaří. Nenaučen přijmout to, chce to vypnout, zrušit, ukončit, prostě umlčet... Utíká k lékaři, který (je-li jen trochu vnímavý) je na tom podobně a tak mu taky neporadí. Záhy muž zjistí, že není od sebe a svých pocitů KAM utéct.
Nedá se nic dělat, Brtníčci, hajdy z nory a pěkně vnímat svět ! A pokud možno samostatně přemýšlet, jak se s životem (a výzvami a nepohodlím a změnami a citlivostí...) vypořádat, když maminka (manželka) už nefunguje 24hodinovým servisem... :o)
Myslím, že ona "naježenost" žen z velké části mnohdy pramení z viděné (a zvenčí, bez účasti muže samého beznadějně neměnné) neochoty mužů něco na sobě taky změnit, nebo (se) aspoň nutným změnám nebránit.
V tomhle nás všechny čeká ještě hodně práce, protože žijeme už ve věku Vodnáře a Vodnář - to je přece průvan změn, to je změna sama... (zvláštní, že právě Vodnáři sami jsou v určitém směru skoro sociálně nejlínější stvoření...)
Nezbude tedy nic jiného, než že i lenost mužů (pardon, jejich jiné vnímání času :-) ) dozná zásadní změny provedené vlastní mužovou rukou.
Bylo by jistě nedospěle zakrnělé toužit po duchovním vývoji Celku a nepřidat k němu taky svoje mužné tlapky, že? :-D
pondělí 27. dubna 2009
Meditační večer - květen 2009
Milá Sluníčka,
s naplno kvetoucím jarem Vás zvu opět na pravidelný
MEDITAČNÍ VEČER
v pátek 1.5. 2oo9, tentokrát od 20.oo hodin,
v meditační místnosti v 1.patře
Domu č.1 na Vídeňské ulici v Klatovech
*********
...v souznění živlů biorytmu bohaté prvomájové kombinace : dřevo (=vzduch =jaro), země (Býk), voda/oheň (1.čtvrť Luny v přelomu Raka a Lva)
******
S SEBOU si přineste:
jako obvykle svoji tibetskou misku a paličky (pro nováčky není podmínkou vlastnit nástroj), hlas, oblíbený osobní kamínek (oblázek, polodrahokam, krystal...), očištěný chladnou vodou, pohodlný oděv (s teplejší vrstvou) a přezůvky, podložku na sezení, čajovou svíčku v ochranném obalu (+oheň),.
***
Dobrá nálada, chuť si zazpívat a na chvíli zapomenout na "radosti" všedních dnů je již pro všechny příchozí samozřejmostí, stejně jako dochvilnost a vzájemná ochota souznít ve společném pozitivním ladění. Nové tváře vítány....
Těším se na viděnou i slyšenou... :)) Mi.Š.
s naplno kvetoucím jarem Vás zvu opět na pravidelný
MEDITAČNÍ VEČER
v pátek 1.5. 2oo9, tentokrát od 20.oo hodin,
v meditační místnosti v 1.patře
Domu č.1 na Vídeňské ulici v Klatovech
*********
...v souznění živlů biorytmu bohaté prvomájové kombinace : dřevo (=vzduch =jaro), země (Býk), voda/oheň (1.čtvrť Luny v přelomu Raka a Lva)
******
S SEBOU si přineste:
jako obvykle svoji tibetskou misku a paličky (pro nováčky není podmínkou vlastnit nástroj), hlas, oblíbený osobní kamínek (oblázek, polodrahokam, krystal...), očištěný chladnou vodou, pohodlný oděv (s teplejší vrstvou) a přezůvky, podložku na sezení, čajovou svíčku v ochranném obalu (+oheň),.
***
Dobrá nálada, chuť si zazpívat a na chvíli zapomenout na "radosti" všedních dnů je již pro všechny příchozí samozřejmostí, stejně jako dochvilnost a vzájemná ochota souznít ve společném pozitivním ladění. Nové tváře vítány....
Těším se na viděnou i slyšenou... :)) Mi.Š.
pátek 17. dubna 2009
Zodiář - Beránku náš
Čtete-li tuto rubriku, pročtěte si, prosím, pro lepší navázání kontextu, nejdříve text Zodiář-ÚVOD (viz níže).
POSTŘEHY ZE ZODIÁŘE
* BERAN je prvním znamením celého zvěrokruhu. Jeho přímá, aktivní, ohnivá jangová energie skutečně mnohdy proráží bariéry - jedno zda nepochopení, nových postupů, neochoty či neznalosti...
* Představím-li si skutečného berana - zvíře, mám před sebou vždy viditelně silnou osobnost, často i nepřehlédnutelné ego.
* Beran je zvíře rohaté a tedy si (často s rozběhem) klestí cestu životem právě silou své hlavy, někdy poněkud svéhlavě. Však i tělesně je pro Berany hlava tím nejsilnějším, zárověň ale i nejcitlivějším místem.
* Žel, nezřídka svoji hlavu používá spíše jako beranidlo, nežli na zdlouhavé vymýšlení taktických kroků. Je však úžasnou bytostí v momentě, kdy je třeba prosadit něco nového, nevídaného. Chcete-li zajistit celé dílně lepší pracovní podmínky, pošlete jako vyjednavače právě Berana; jeho průbojné síle neodolá žádný šéf.
* Žena zrozená v Beranu není Ovce ani Beranka, ale hřejivě ohnivá Beranice :-))
* Berany často bolí hlava, dokonce snad častěji než jiná znamení. Nelze se divit po těch nesčetných úderech a nárazech do zdi... :))
* Beran je pečlivým obráncem svého "stádečka"; velmi svědomitě si hlídá své teritorium a běda každému, kdo by hranice jeho ohrady hodlal svévolně a bez dovolení narušit. Je tedy vlastně pilný a pracovitý.
* Beraní zájem se soustředí převážně na hmotné ohrádky, pastviny a ovečky, nicméně s duchovním vývojem a prozřením stává se mírumilovným Beránkem, někdy až obětním. Osvícením rozplyne se často jeho hrubá síla jako beránky na nebi...
* Pro lepší usínání (nejen) Beranům pomáhá počítání oveček; neměly by se ale pošťuchovat a lépe funguje počítání pozpátku (např.od sta k jedné)...
* Pokud se Beran cítí ohrožen nebo omezen (ve své relativní mufloní svobodě) zahnáním do kouta, vyzyvatel má neprodleně příležitost poznat mohutnost síly beraních rohů, kterým je lépe nedostat se do cesty. Přesto i po úderu se cítí v pohoděěééé...
* V kombinaci s některým dalším ohnivým znamením (např. Střelcem) vzniká nikoli součet, ale mocnina ohňů; tato se stává poněkud neřízenou, resp.neřiditelnou střelou, která - jsa ve stresu - jako šrapnel dokáže rozmetat a zničit vše v dosahu kolem sebe. Mnohdy jediným slovem. Beraní slova také nabývají nebezpečnosti s mírou (Štířího či jinak hadího) jedu.
* Samotný Beran má svůj algorytmus poměrně stálý a čitelný: skloní hlavu, napřáhne, ducne... Platí pro všechny činnosti :))
* Ušetříme si mnoho sil i zklamání, když na tom "svém" Beránkovi nebudeme vyžadovat příliš složité filosofické úsudky; jakkoli je jich inteligenčně schopen, většinou ho to prostě nebaví. Naprosto jednoznačně to charakterizuje již okřídlená věta jednoho známého (Berana): "Nemohla bys na mě mluvit tak, abych u toho nemusel přemýšlet?!"
:-D
Beránku náš, copak děláš...? Berany, berany duc.
POSTŘEHY ZE ZODIÁŘE
* BERAN je prvním znamením celého zvěrokruhu. Jeho přímá, aktivní, ohnivá jangová energie skutečně mnohdy proráží bariéry - jedno zda nepochopení, nových postupů, neochoty či neznalosti...
* Představím-li si skutečného berana - zvíře, mám před sebou vždy viditelně silnou osobnost, často i nepřehlédnutelné ego.
* Beran je zvíře rohaté a tedy si (často s rozběhem) klestí cestu životem právě silou své hlavy, někdy poněkud svéhlavě. Však i tělesně je pro Berany hlava tím nejsilnějším, zárověň ale i nejcitlivějším místem.
* Žel, nezřídka svoji hlavu používá spíše jako beranidlo, nežli na zdlouhavé vymýšlení taktických kroků. Je však úžasnou bytostí v momentě, kdy je třeba prosadit něco nového, nevídaného. Chcete-li zajistit celé dílně lepší pracovní podmínky, pošlete jako vyjednavače právě Berana; jeho průbojné síle neodolá žádný šéf.
* Žena zrozená v Beranu není Ovce ani Beranka, ale hřejivě ohnivá Beranice :-))
* Berany často bolí hlava, dokonce snad častěji než jiná znamení. Nelze se divit po těch nesčetných úderech a nárazech do zdi... :))
* Beran je pečlivým obráncem svého "stádečka"; velmi svědomitě si hlídá své teritorium a běda každému, kdo by hranice jeho ohrady hodlal svévolně a bez dovolení narušit. Je tedy vlastně pilný a pracovitý.
* Beraní zájem se soustředí převážně na hmotné ohrádky, pastviny a ovečky, nicméně s duchovním vývojem a prozřením stává se mírumilovným Beránkem, někdy až obětním. Osvícením rozplyne se často jeho hrubá síla jako beránky na nebi...
* Pro lepší usínání (nejen) Beranům pomáhá počítání oveček; neměly by se ale pošťuchovat a lépe funguje počítání pozpátku (např.od sta k jedné)...
* Pokud se Beran cítí ohrožen nebo omezen (ve své relativní mufloní svobodě) zahnáním do kouta, vyzyvatel má neprodleně příležitost poznat mohutnost síly beraních rohů, kterým je lépe nedostat se do cesty. Přesto i po úderu se cítí v pohoděěééé...
* V kombinaci s některým dalším ohnivým znamením (např. Střelcem) vzniká nikoli součet, ale mocnina ohňů; tato se stává poněkud neřízenou, resp.neřiditelnou střelou, která - jsa ve stresu - jako šrapnel dokáže rozmetat a zničit vše v dosahu kolem sebe. Mnohdy jediným slovem. Beraní slova také nabývají nebezpečnosti s mírou (Štířího či jinak hadího) jedu.
* Samotný Beran má svůj algorytmus poměrně stálý a čitelný: skloní hlavu, napřáhne, ducne... Platí pro všechny činnosti :))
* Ušetříme si mnoho sil i zklamání, když na tom "svém" Beránkovi nebudeme vyžadovat příliš složité filosofické úsudky; jakkoli je jich inteligenčně schopen, většinou ho to prostě nebaví. Naprosto jednoznačně to charakterizuje již okřídlená věta jednoho známého (Berana): "Nemohla bys na mě mluvit tak, abych u toho nemusel přemýšlet?!"
:-D
Beránku náš, copak děláš...? Berany, berany duc.
Zodiář - úvod
Jako celoživotní pozorovatelka lidí (a jevů a života...) jsem si už v dětství všimla, že někteří lidé mají hodně podobné určité charakterové rysy a vlastnosti, reagují a chovají se podobně i když nejsou příbuzní, dokonce se ani neznají. Vrtalo mi hlavou, co to je, co ty lidi jako červená nit (pro mne viditelně) spojuje ? Co je za tou silou, která jim dává podobné vlastnosti, i když v nesčetných individuálních projeveních ?
Pak jsem si v pubertě - nejen pro sebe - "objevila" systém znamení zvěrokruhu a mnohé se mi ujasnilo. Později pak, s (konečně dostupným) množstvím skutečně solidní literatury mi mnoho (už dávno odpozorovaných) jevů konečně důkladně zapadlo do kontextu. Pojmenovala jsem si vnímané, leč pozorovatelem jsem dál.
Znamení zodiaku, pečlivě a neustále studovaná v literatuře, ale především v lidech, jsou pro mne jen rámcem charakterů, který se v jednotlivcích projevuje tím nejdokonaleji barevným způsobem. Nikdo nejsme ovlivněni toliko jediným, striktně vymezeným znamením, přesto se dá v lese vlivů a osobních koktejlů výchovy, genetiky, životních zkušeností atd. vždy najít řada zodiakálních paralel s patřičným znamením.
Nejsem astrolog a do horoskopů se ani nepouštím. Přesto mi identifikace znamení (zejména u klientů a dalších lidí, u nichž znám datum narození) přináší šanci zvolit okamžitě a intuitivně z mnoha možných způsobů komunikace právě ten nejvhodnější, s tím kterým znamením kompatibilní, a neztrácet tak cenný čas dlouhým vzájemným oťukáváním, pokusy a omyly. Dává mi to celé možnost též vyvarovat se zbytečných konfliktních situací z neznalosti svých i cizích slabin a citlivých témat, a zvolit jazyk srozumitelný pro obě strany.
Popisů, charakteristik i náhledů na jednotlivá znamení jsou dnes v literatuře celé stohy, na internetu existují tisíce stránek, kde lze patřičné informace vyhledat a proto se tomu nehodlám neodborně věnovat.
Na opakované dotazy ale přistupuji ke zveřejnění některých svých postřehů a poznámek z mého virtuálního zodiakálního diáře, krátce "zodiáře". Jsou mnohdy humorné, často postřehnutelné pouze zvenčí (sám zrozenec si málokdy připustí existenci takových vlastností). Velkým pomocníkem je mi též krása a mnohotvarost češtiny, které ráda intuitivně naslouchám a jejíž pestrosti a jemných tvaroslovných citových nuancí lze s výhodou i využít.
Dalším velkým pomocníkem je mi sám archetyp toho kterého znamení - zvíře (bytost, věc), jehož jméno je vtištěno ve znamení samotném. Velmi často jsou v jeho zrozencích čitelné právě i vlastnosti onoho zvířecího vzoru - samozřejmě symbolicky a s určitou nadsázkou.
Navazuji tedy na obecnou čtenářovu znalost klasické klasifikace jednotlivých znamení zvěrokruhu (jemuž jsem se v rámci meditačních večerů věnovala opakovaně).
Snad vám mé postřehy pomohou ještě lépe pochopit a komunikovat se sebou ve svých a s ostatními v jiných znameních.
Pak jsem si v pubertě - nejen pro sebe - "objevila" systém znamení zvěrokruhu a mnohé se mi ujasnilo. Později pak, s (konečně dostupným) množstvím skutečně solidní literatury mi mnoho (už dávno odpozorovaných) jevů konečně důkladně zapadlo do kontextu. Pojmenovala jsem si vnímané, leč pozorovatelem jsem dál.
Znamení zodiaku, pečlivě a neustále studovaná v literatuře, ale především v lidech, jsou pro mne jen rámcem charakterů, který se v jednotlivcích projevuje tím nejdokonaleji barevným způsobem. Nikdo nejsme ovlivněni toliko jediným, striktně vymezeným znamením, přesto se dá v lese vlivů a osobních koktejlů výchovy, genetiky, životních zkušeností atd. vždy najít řada zodiakálních paralel s patřičným znamením.
Nejsem astrolog a do horoskopů se ani nepouštím. Přesto mi identifikace znamení (zejména u klientů a dalších lidí, u nichž znám datum narození) přináší šanci zvolit okamžitě a intuitivně z mnoha možných způsobů komunikace právě ten nejvhodnější, s tím kterým znamením kompatibilní, a neztrácet tak cenný čas dlouhým vzájemným oťukáváním, pokusy a omyly. Dává mi to celé možnost též vyvarovat se zbytečných konfliktních situací z neznalosti svých i cizích slabin a citlivých témat, a zvolit jazyk srozumitelný pro obě strany.
Popisů, charakteristik i náhledů na jednotlivá znamení jsou dnes v literatuře celé stohy, na internetu existují tisíce stránek, kde lze patřičné informace vyhledat a proto se tomu nehodlám neodborně věnovat.
Na opakované dotazy ale přistupuji ke zveřejnění některých svých postřehů a poznámek z mého virtuálního zodiakálního diáře, krátce "zodiáře". Jsou mnohdy humorné, často postřehnutelné pouze zvenčí (sám zrozenec si málokdy připustí existenci takových vlastností). Velkým pomocníkem je mi též krása a mnohotvarost češtiny, které ráda intuitivně naslouchám a jejíž pestrosti a jemných tvaroslovných citových nuancí lze s výhodou i využít.
Dalším velkým pomocníkem je mi sám archetyp toho kterého znamení - zvíře (bytost, věc), jehož jméno je vtištěno ve znamení samotném. Velmi často jsou v jeho zrozencích čitelné právě i vlastnosti onoho zvířecího vzoru - samozřejmě symbolicky a s určitou nadsázkou.
Navazuji tedy na obecnou čtenářovu znalost klasické klasifikace jednotlivých znamení zvěrokruhu (jemuž jsem se v rámci meditačních večerů věnovala opakovaně).
Snad vám mé postřehy pomohou ještě lépe pochopit a komunikovat se sebou ve svých a s ostatními v jiných znameních.
Velikonoční
Už léta ctím místo církevních Velikonoc raději původní, předkřesťanskou tradici vítání jara jakožto svátku konce temnější, chladné části roku, konec zimního 'strádání'. Osobně oslavuji spíše příchod nového života a sluníčko, než křesťanskou mytologii. Proto pro mne zůstává symbolem jara především vajíčko - malované, parádně vyzdobené, vyšňořené pro tu příležitost jako na bál.
Už dříve jsem si vyzkoušela při dekorování kraslic techniku leptání či vyškrabování skořápek, batiku s rezervou, vícebarevnou voskovou batiku, dokonce jsem se kdysi naučila i tzv. staročeské straky (malované kotejškem); osvojila jsem si dekor barevnými vosky, textiliemi, semínky, slámou, i vybrušování filigránských krajkových vzorů. Letos jsem ale v přehršli jiné práce prostě jen ze skříňky vytáhla loňské kraslice a měla jsem "hotovo".
Příjezdem na chalupu ale vše bylo jinak. Maminka (jako vždy) nakoupila zase pytel sladkostí pro koledníky; prý "budeš koukat, rozběhnou se jako nic" - hordy dětí nově přistěhovalých rodin mají veliké košíčky (vloni si prý dokonce někteří bez ostychu řekli i o peníze !!!) Já jsem před rokem u tohohle přidrzlého "koledování" nebyla, ale po několikerém nájezdu chtivých dítek už prý všechny místní důchodkyně raději zamkly vrátka; není divu, že se při svých neduzích trochu těch (pomlázkami ozbrojených) výrostků bály...
Tak jsem teď jen na maminčinu prosbu (protože už uvařila vajíčka) posbírala pár pastelek a fixů a dala se do improvizovaného malování. S láskou a ze srdce, v naprostém klidu dvorečka jsem si za cvrlikání vlaštovek celé odpoledne užívala tu uvolněnou malovanou meditaci. Čárku po čárce, tečku za tečkou, puntíky, lístečky, kvítky, klásky, sluníčka, barvičky... žádný spěch.
Když začali druhý den brzo ráno chodit koledníci, nabídly jsme jim za pomlázku obojí- malovaná vařená vejce na jedné misce a čokoladové mlsnoty na druhé.
Asi k nám přišli jen ti slušnější, protože k našemu nemalému překvapení všichni sahali jen pro malované kraslice a sladkosti nechávali být nebo dokonce pobídku odmítli slovy "to už nemusí bejt...".
Když jsem viděla, jak malované kraslice ubývají, narychlo jsem uvařila jeste další vajíčka a (sice rychleji, ale zase s láskou a v meditaci) domalovavala. Maminka nechápala tu proměnu, ale mně už začalo být jasno...
Myslím, že i návštěvy (nejen) koledníků souvisí s rezonančním polem místa; dost možná si jemná meditativní energie, přítomná a otisknutá do kraslic při jejich vytváření, sama 'přitáhla' koledníčky s energií na podobné (podvědomé) vibrační úrovni. Všechny přicházející děti byly totiž odhadem tak do devíti let (a tedy nejspíš silně 'indigově' intuitivní), na první kouknutí velmi citlivé, s poněkud plachým pohledem, často jakoby ani nechtěly tradiční 'násilí' pomlázky použít.
Ti větší, prudší a žádostivější koledníci, naopak chodili kolem naší chalupy, jako by tam ani nebyla; ale možná hledali jen domy s pěknými děvčaty...:-)
Téměř všechny sladkosti po koledování zbyly, i když přišlo přes deset skupinek malých koledníků. No - na hodně dlouho máme "na neděli napečíno".
Nakonec mám ale z letošních Velikonoc docela mimořádný pozitivní pocit; že by se přece jen (rezonančně) blýskalo na lepší časy...?
Už dříve jsem si vyzkoušela při dekorování kraslic techniku leptání či vyškrabování skořápek, batiku s rezervou, vícebarevnou voskovou batiku, dokonce jsem se kdysi naučila i tzv. staročeské straky (malované kotejškem); osvojila jsem si dekor barevnými vosky, textiliemi, semínky, slámou, i vybrušování filigránských krajkových vzorů. Letos jsem ale v přehršli jiné práce prostě jen ze skříňky vytáhla loňské kraslice a měla jsem "hotovo".
Příjezdem na chalupu ale vše bylo jinak. Maminka (jako vždy) nakoupila zase pytel sladkostí pro koledníky; prý "budeš koukat, rozběhnou se jako nic" - hordy dětí nově přistěhovalých rodin mají veliké košíčky (vloni si prý dokonce někteří bez ostychu řekli i o peníze !!!) Já jsem před rokem u tohohle přidrzlého "koledování" nebyla, ale po několikerém nájezdu chtivých dítek už prý všechny místní důchodkyně raději zamkly vrátka; není divu, že se při svých neduzích trochu těch (pomlázkami ozbrojených) výrostků bály...
Tak jsem teď jen na maminčinu prosbu (protože už uvařila vajíčka) posbírala pár pastelek a fixů a dala se do improvizovaného malování. S láskou a ze srdce, v naprostém klidu dvorečka jsem si za cvrlikání vlaštovek celé odpoledne užívala tu uvolněnou malovanou meditaci. Čárku po čárce, tečku za tečkou, puntíky, lístečky, kvítky, klásky, sluníčka, barvičky... žádný spěch.
Když začali druhý den brzo ráno chodit koledníci, nabídly jsme jim za pomlázku obojí- malovaná vařená vejce na jedné misce a čokoladové mlsnoty na druhé.
Asi k nám přišli jen ti slušnější, protože k našemu nemalému překvapení všichni sahali jen pro malované kraslice a sladkosti nechávali být nebo dokonce pobídku odmítli slovy "to už nemusí bejt...".
Když jsem viděla, jak malované kraslice ubývají, narychlo jsem uvařila jeste další vajíčka a (sice rychleji, ale zase s láskou a v meditaci) domalovavala. Maminka nechápala tu proměnu, ale mně už začalo být jasno...
Myslím, že i návštěvy (nejen) koledníků souvisí s rezonančním polem místa; dost možná si jemná meditativní energie, přítomná a otisknutá do kraslic při jejich vytváření, sama 'přitáhla' koledníčky s energií na podobné (podvědomé) vibrační úrovni. Všechny přicházející děti byly totiž odhadem tak do devíti let (a tedy nejspíš silně 'indigově' intuitivní), na první kouknutí velmi citlivé, s poněkud plachým pohledem, často jakoby ani nechtěly tradiční 'násilí' pomlázky použít.
Ti větší, prudší a žádostivější koledníci, naopak chodili kolem naší chalupy, jako by tam ani nebyla; ale možná hledali jen domy s pěknými děvčaty...:-)
Téměř všechny sladkosti po koledování zbyly, i když přišlo přes deset skupinek malých koledníků. No - na hodně dlouho máme "na neděli napečíno".
Nakonec mám ale z letošních Velikonoc docela mimořádný pozitivní pocit; že by se přece jen (rezonančně) blýskalo na lepší časy...?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)