Ve své terapeutické praxi se poměrně často potkávám s ženami, které přicházejí s dosud nesplněnou touhou otěhotnět. Vedle pomoci reflexní terapií s nimi procházím vyšlapanými i choulostivými cestičkami jejich dosavadních návyků, režimů, myšlenkových vzorců, naučených předsudků, kdy i v dětství slýchané zážitky o nepříjemnostech spojených s těhotenstvím (jejich i cizích maminek) a traumatizujícím porodem mohou silně ovlivnit podvědomí a vytvořit těžko prostupné bloky v procesu jejich budoucího otěhotnění. Poslední roky se ale stále více setkávám také s případy, kdy žena vlastně nemůže otěhotnět, protože na to (její tělo) prostě nemá čas. Mladé ženy, navyklé žít samostatným způsobem "výkoňáků", aby srovnaly svůj krok se svými, ve všech směrech (hyper)aktivními muži, dobrovolně posunou rychlost svého života do takového tempa, že jejich tělu chybí podmínky ke klidnému zahnízdění a vytvoření rodiny.
Pro názornost uvedu téměř čítankový příklad mé obdivuhodné klientky (samozřejmě s jejím laskavým svolením), dnes už zkušené a krásné maminky, plánující další miminko.
Jako pro spotrovkyni (tělem i duší) pro ni bylo potřebné zpomalení sebe, a to ve všech úrovních života, opravdu velkým úkolem. Od dětství se věnovala atletice a sport naplnil zčásti i její povolání. Se svým manželem, též velmi aktivním člověkem a sportovcem, žili svůj společný život bez dětí celých sedm let a naplnili jej prací, během, sportovními a cestovními aktivitami. Doma (ve svém novém, téměř minimalisticky zařízeném bytě), se díky neustálým akcím "zbytečně" nezdržovali. Gynekolog stanovil - po mnoha nepříjemných vyšetřeních a pokusech o asistované otěhotnění - diagnózu "sterilita" a mimo jiné tím zasadil do oné ženské mysli ještě negativní vzorec nezměnitelnosti jejího stavu.
Přesto tuto ženu její opravdová podvědomá ženská vytrvalost přivedla až k alternativním terapiím, i když tak trochu jako k "poslední inštanci". Ruku v ruce s nezbytnou celkovou vnitřní očistou těla bylinkami a nápravou tělesné energetické rovnováhy jsme "lovily" i ve vodách jejích návyků a názorů. Nezbytnost zpomalení celého toku života tato výjimečná paní moudře přijala a trpělivě a pečlivě zaváděla do své denní praxe. Její větu "Až otěhotním, tak zpomalím..." jsme záměrně obrátily na "Nejdřív zpomalím (a Vesmíru tak dokážu, že to se svým mateřstvím myslím opravdu vážně), abych mohla otěhotnět".
Po dvou měsících intenzivní spolupráce se její vnitřní změna stala natolik výraznou, že otěhotněla zcela spontánně; vlastně ještě uprostřed plánovaného očistného postupu. Možná ale ta fáze a tato míra zpomalení už Životu prostě stačila k přesvědčení se o její kompetenci k mateřství. Tyhle zprávy jsou jedny z nejkrásnějších...
Gynekolog ovšem okamžitě nařídil (vzhledem k anamnéze) pracovní neschopnost a ...byly jsme zpátky na začátku, protože paní, přes všechnu svou upřímnou snahu, nebyla s to vydržet "zavřená doma a v nečinnosti". Nahlédly jsme tedy do další vrstvy prostředí, které bylo třeba lépe vyvážit - po harmonizaci těla muselo nastat ještě vyladění stavu energie v jejím domácím zázemí. Díky drobným úpravám interiéru podle pravidel feng-shui se podařilo rychle zklidnit i tuto část života; nejen, že se paní našla v roli hospodyňky, vaření a přípravě zdravých chutných jídel, ale změna charakteru domácí energie zklidnila žádoucí měrou i (pro danou situaci už přílišnou) aktivitu manžela.
Rozdíl mezi rychlostí, s jakou tato žena žila svůj někdejší život, a zpomalením, které si bezpodmínečně vyžádalo její mateřství, byl obrovský, ale...
Když jsem ji požádala, aby (pro pomoc dalším budoucím maminkám) sepsala svůj příběh tak, jak jej viděla svýma očima, napsala (cituji) :
"Moje klikatá, trnitá, zdlouhavá cesta k vytouženému dítěti, která mě naučila trpělivosti a dokázala mi, že se v životě nedá vše naplánovat :
Od roku 1999 jsme se pokoušeli o dítě, povedlo se to až za tři roky, přirozenou cestou, ale přesto jsem potratila, následovaly další pokusy, ale neúspěšně, rozhodli jsme se pro umělé oplodnění, absolvovala jsem 2 inseminace a 3 umělá oplodnění - neúspěšně, potom jsem cvičila cviky L.Mojžíšové k otěhotnění i byla v Praze na nápravě páteře, absolvovala Dornovu metodu, pila bylinný čaj a železo podporující otěhotnění, přestala jsem příliš sportovat - pouze procházky a plavání, zhubla jsem několik kg a změnila stravování na zdravější formu, chodila na reflexní terapii, podali jsme si žádost o adopci a po 8 letech čekání jsem otěhotněla přirozeně, hned jsem přestala chodit do práce, těhotenství bylo bez komplikací ukončené sice císařským řezem, ale ve 40.týdnu. Doufám, že tento příběh povzbudí ženy, které se potýkají se stejným problémem."
Hmmmm..... :)), ještě s tím zpomalením budeme muset hodně do hloubky, aby se z celého života nestala jedna jediná uspěchaná věta...
Ženy, ať už máme svá mateřství před sebou či za sebou, nebojme se zpomalení, nebojme se opustit svou laťku výkonnosti a přenechat ji mužům, ať "vítězí". Většina z nás už dobře víme, že toho chlapského výkonu jsme schopny, ale je to dobře ? Opravdu mají mít naše děti doma dva tatínky ?
V mateřství skutečně není kam spěchat a o tom, že to mystíte opravdově, musíte nejdříve ujistit samy sebe i své, V/nesmírně široké okolí.
Snad vám to bude k užitku...
čtvrtek 11. září 2008
úterý 9. září 2008
Pátý element
Vypůjčila jsem si dnes název kultovního sci-fi filmu a kdo jste jej (nedávno) shlédli, jistě jste také zajásali, že pod slupkou komerčně atraktivního akčňáckého pozlátka je tentokrát dokonce myšlenka... Pátým elementem je zde nazýván Střed, dokonalá bytost, sjednocující ostatní elementy v energii netušené síly, který(á) však může vyrůst toliko z přítomné Lásky. Jakkoli sotva budeme následovat stopy hlavních hrdinů, je Pátý element jevem, který právě nyní prožíváme. Nastalo totiž babí léto, Páté období roku. Však i číslo 5 je uprostřed číselné řady 0-9 a numerologicky je m.j. symbolem empatie... Slunce v této době hřeje, ale nespaluje, svítí, ale neoslepuje. Touto dobou se mysl loučí s letními láskami... a zamilovanost přechází v přemítání, sympatie.
V našich zeměpisných souřadnicích jsme zvyklí běžně vnímat čtyři roční období, ale babí (indiánské) léto, to krásné období přechodu mezi plným létem a časným podzimem, kdy nestabilní a hyperaktivní Oheň předává vládu klidné a stabilizující Zemi, ještě neumíme právoplatně zařadit. Učme se to; budeme to brzy velmi potřebovat nejen ke zvládnutí sílících klimatických změn...
Podle východní symboliky pentagramu živlů je právě babí léto středem roku, neboť tamní kalendář začíná proměnlivým datem většinou někdy v únoru. V našem vnímání roku bychom si snad mohli vzít na pomoc všem známý zvěrokruh, jehož střed spadá právě do doby babího léta. Vždyť i podzimní rovnodennost je vyváženým rozložením noci a dne, ženského a mužského principu, Jinových a Jangových kvalit energie, pasivity a aktivity... Jedině sjednocením protikladů v sobě i kolem sebe se však můžeme přiblížit vlastní celistvosti a opustit tak nezralou rozpolcenost.
V pentagramu živlů náleží tomuto období prvek Země, teple žlutá barva, zeměpisný směr Střed, a tělesné orgány žaludek, slinivka a slezina spolu s lymfatickým systémem a všemi sliznicemi.
Už tento výčet synonym je pro pozorného čtenáře zdrojem množství cenných informací a souvislostí. Připojím-li ještě spojení Země = Matka, narostou souvislosti do obrovských rozměrů...
Přečteme-li tuto dobu právě podle západního zvěrokruhu, babí léto odpovídá znamení Panny a Váhy. Tato dvě znamení reprezentují konec první a začátek druhé poloviny zodiacu a mají rovnováhu dánu do vínku. Pečovatelské vlohy Panny lze přirovnat k archetypu mateřství a Panně Marii. Však také signaturou tohoto znamení jsou písmena PM a starší kalendáře v září čítaly nejméně tři svátky Marií, Mařenek, Marušek, Máří, Marjánek... Zřídkakdy však zpíváme Ave Maria všem těm, které by si to zasloužily... Panna je symbolickým propojením země a nebe, když (stejně jako bohorodička) stojí pevně, nohama zakořeněna v zemi, avšak její hlava již nahlíží do nebes a duchovních rovin. Znamení Váhy pak toto propojení povyšuje do symbolu kříže, tedy vertikální spojení pevného základu (zakořeněného v zemi, ale vrcholem nahlížejícího do duchovních výšin) a nebes, a horizontálních ramen denního života, neustále rozkývaných našimi emocemi a vnějšími vlivy. Váha nepřetržitě vyvažuje vše, co sdílí a co ji obklopuje a prostupuje. Je jediným neživým (a statickým) znamením zvěrokruhu a jako taková stabilizuje a vyvažuje vše kolem sebe i v sobě. Ostatní tomu říkají nerozhodnost, zrozenci vah ale ví, že je to moudré a zodpovědné zvažování. Onen symbolický kříž má také svůj střed - v srdci, v Lásce.
Středem těla, těžištěm tělesného energetického systému je břicho, jemuž východní nauky říkají Hara, třetí čakra. To je ten Střed, jehož se lze držet v každé situaci, zvláště pak v těch náročnějších. Zde má své sídlo i intuice a schopnost vnímání okolních energií. Středem citů je pak srdce, střed hrudi, sídlo Lásky. Da Vinci věděl...
Když svým klientům často říkám "drž se svého Středu", je to tedy vlastně břicho, ale také střed vyvážené osobnosti, z něhož je na všechny strany stejně daleko i blízko; k emocím i klidu, pochopení , účasti a vcítění, soucítění a žité duchovnosti...
Stačí si najít chvilinku a každý den svůj Střed myšlenkou uctít a posílit tak jeho energii, stejně, jako bychom měli s láskou opatrovat střed (tai-chi) svého bytu, domu, zahrady. Stačí na pár minut zklidnit mysl ...a nechat vstoupit Ticho.
V našich zeměpisných souřadnicích jsme zvyklí běžně vnímat čtyři roční období, ale babí (indiánské) léto, to krásné období přechodu mezi plným létem a časným podzimem, kdy nestabilní a hyperaktivní Oheň předává vládu klidné a stabilizující Zemi, ještě neumíme právoplatně zařadit. Učme se to; budeme to brzy velmi potřebovat nejen ke zvládnutí sílících klimatických změn...
Podle východní symboliky pentagramu živlů je právě babí léto středem roku, neboť tamní kalendář začíná proměnlivým datem většinou někdy v únoru. V našem vnímání roku bychom si snad mohli vzít na pomoc všem známý zvěrokruh, jehož střed spadá právě do doby babího léta. Vždyť i podzimní rovnodennost je vyváženým rozložením noci a dne, ženského a mužského principu, Jinových a Jangových kvalit energie, pasivity a aktivity... Jedině sjednocením protikladů v sobě i kolem sebe se však můžeme přiblížit vlastní celistvosti a opustit tak nezralou rozpolcenost.
V pentagramu živlů náleží tomuto období prvek Země, teple žlutá barva, zeměpisný směr Střed, a tělesné orgány žaludek, slinivka a slezina spolu s lymfatickým systémem a všemi sliznicemi.
Už tento výčet synonym je pro pozorného čtenáře zdrojem množství cenných informací a souvislostí. Připojím-li ještě spojení Země = Matka, narostou souvislosti do obrovských rozměrů...
Přečteme-li tuto dobu právě podle západního zvěrokruhu, babí léto odpovídá znamení Panny a Váhy. Tato dvě znamení reprezentují konec první a začátek druhé poloviny zodiacu a mají rovnováhu dánu do vínku. Pečovatelské vlohy Panny lze přirovnat k archetypu mateřství a Panně Marii. Však také signaturou tohoto znamení jsou písmena PM a starší kalendáře v září čítaly nejméně tři svátky Marií, Mařenek, Marušek, Máří, Marjánek... Zřídkakdy však zpíváme Ave Maria všem těm, které by si to zasloužily... Panna je symbolickým propojením země a nebe, když (stejně jako bohorodička) stojí pevně, nohama zakořeněna v zemi, avšak její hlava již nahlíží do nebes a duchovních rovin. Znamení Váhy pak toto propojení povyšuje do symbolu kříže, tedy vertikální spojení pevného základu (zakořeněného v zemi, ale vrcholem nahlížejícího do duchovních výšin) a nebes, a horizontálních ramen denního života, neustále rozkývaných našimi emocemi a vnějšími vlivy. Váha nepřetržitě vyvažuje vše, co sdílí a co ji obklopuje a prostupuje. Je jediným neživým (a statickým) znamením zvěrokruhu a jako taková stabilizuje a vyvažuje vše kolem sebe i v sobě. Ostatní tomu říkají nerozhodnost, zrozenci vah ale ví, že je to moudré a zodpovědné zvažování. Onen symbolický kříž má také svůj střed - v srdci, v Lásce.
Středem těla, těžištěm tělesného energetického systému je břicho, jemuž východní nauky říkají Hara, třetí čakra. To je ten Střed, jehož se lze držet v každé situaci, zvláště pak v těch náročnějších. Zde má své sídlo i intuice a schopnost vnímání okolních energií. Středem citů je pak srdce, střed hrudi, sídlo Lásky. Da Vinci věděl...
Když svým klientům často říkám "drž se svého Středu", je to tedy vlastně břicho, ale také střed vyvážené osobnosti, z něhož je na všechny strany stejně daleko i blízko; k emocím i klidu, pochopení , účasti a vcítění, soucítění a žité duchovnosti...
Stačí si najít chvilinku a každý den svůj Střed myšlenkou uctít a posílit tak jeho energii, stejně, jako bychom měli s láskou opatrovat střed (tai-chi) svého bytu, domu, zahrady. Stačí na pár minut zklidnit mysl ...a nechat vstoupit Ticho.
pátek 5. září 2008
Zaschlé umění...?
Není umění jako umění; na to moderní pojetí moderního umění asi musí mít buňky umělec i divák. Někdy se dá záměr i zkratka zahlédnout, někdy asi zůstane v utajení nepoučeným očím pozorovatelovým, někdy možná i oběma stranám...
Měla jsem nedávno možnost shlédnout expozici takového moderního umění a i když to není docela můj šálek kávy, musím přiznat, že určitou symboliku a myšlenku jsem si snad (pro sebe) dokázala najít. Pominu-li uměle vytvořený karamboloidní stres, uměleckou hodnotu autoplachet a pohozených textilií, dominantou celé expozice zůstal obrovský rudý obdélník velikosti billboardu. Ano, v našich zeměpisných souřadnicích jsou v paměti (národa a nás zralejších) tyto rudé plochy ještě zaseknuty - v podobě transparentů se zářivě žlutými hesly, vyzývajícími k práci na skvělých zítřcích pod ochranou srpu a kladiva. Možná se tento paměťový záznam uplatnil i při mém nahlížení na tu fascinující plochu a viděla jsem všechno možné, jen ne umění.
Při pohledu zblízka jsem si všimla asi dvaceticentimetrové bílé svislé čárky, kterou evidentně vytvořil nějaký kápanec shora... a tak jsem se raději rozpačitě zeptala, jestli nějaký neposedný ptáček nevykonal... Momentálně přítomná umělecká průvodkyně ten bílý artefakt pečlivě osahala, prozkoumala, vypjata na špičkách, ještě blíže než já a vzápětí mi vysvětlila, že je to stříbrné a je to záměr autora, má to tam být. Inu spokojila jsem se, s důvěrou sobě vlastní, s tím fundovaným vysvětlením a mou sebekritickou myslí kroužilo cosi o propastech ve vlastní chabé vzdělanosti v moderním myšlení a citu k opravdovému umění. Okamžitě mi blesklo hlavou, zda jsem nezpůsobila újmu expozici, když jsem omylem na podlaze šlápla na polomrtvou mouchu, snad to nebyl exponát. Musím se ještě hodně učit...
V té chvíli ale přistoupil jiný návštěvník a zaujat stejným bílým kápancem, prohodil : " Hele, holub tvořil..." Jsa už náležitě poučena, šeptem jsem mu sdělila, že to prý autor tak zamýšlel a cákanec patří k idei díla. Prostorem ale zaznělo bodré "No to teda né, to udělal ňákej pták ! Já tu byl na vernisáži a stál jsem v první řadě před houfem podivínů, obdivně vzdychajících na ten prázdný transparent, ale tohle tam určitě nebylo ! Heleďte, dyť se to maže...!" a prstem odškrábl kousíček toho vertikálního ptačího umění...
Inu... Život tropí hlouposti a Bůh má velmi vyvinutý smysl pro humor. A přírodní "umění" ptáků si přece také zasluhuje náš uznalý obdiv a zařazení do expozic, nemyslíte ? :))
Měla jsem nedávno možnost shlédnout expozici takového moderního umění a i když to není docela můj šálek kávy, musím přiznat, že určitou symboliku a myšlenku jsem si snad (pro sebe) dokázala najít. Pominu-li uměle vytvořený karamboloidní stres, uměleckou hodnotu autoplachet a pohozených textilií, dominantou celé expozice zůstal obrovský rudý obdélník velikosti billboardu. Ano, v našich zeměpisných souřadnicích jsou v paměti (národa a nás zralejších) tyto rudé plochy ještě zaseknuty - v podobě transparentů se zářivě žlutými hesly, vyzývajícími k práci na skvělých zítřcích pod ochranou srpu a kladiva. Možná se tento paměťový záznam uplatnil i při mém nahlížení na tu fascinující plochu a viděla jsem všechno možné, jen ne umění.
Při pohledu zblízka jsem si všimla asi dvaceticentimetrové bílé svislé čárky, kterou evidentně vytvořil nějaký kápanec shora... a tak jsem se raději rozpačitě zeptala, jestli nějaký neposedný ptáček nevykonal... Momentálně přítomná umělecká průvodkyně ten bílý artefakt pečlivě osahala, prozkoumala, vypjata na špičkách, ještě blíže než já a vzápětí mi vysvětlila, že je to stříbrné a je to záměr autora, má to tam být. Inu spokojila jsem se, s důvěrou sobě vlastní, s tím fundovaným vysvětlením a mou sebekritickou myslí kroužilo cosi o propastech ve vlastní chabé vzdělanosti v moderním myšlení a citu k opravdovému umění. Okamžitě mi blesklo hlavou, zda jsem nezpůsobila újmu expozici, když jsem omylem na podlaze šlápla na polomrtvou mouchu, snad to nebyl exponát. Musím se ještě hodně učit...
V té chvíli ale přistoupil jiný návštěvník a zaujat stejným bílým kápancem, prohodil : " Hele, holub tvořil..." Jsa už náležitě poučena, šeptem jsem mu sdělila, že to prý autor tak zamýšlel a cákanec patří k idei díla. Prostorem ale zaznělo bodré "No to teda né, to udělal ňákej pták ! Já tu byl na vernisáži a stál jsem v první řadě před houfem podivínů, obdivně vzdychajících na ten prázdný transparent, ale tohle tam určitě nebylo ! Heleďte, dyť se to maže...!" a prstem odškrábl kousíček toho vertikálního ptačího umění...
Inu... Život tropí hlouposti a Bůh má velmi vyvinutý smysl pro humor. A přírodní "umění" ptáků si přece také zasluhuje náš uznalý obdiv a zařazení do expozic, nemyslíte ? :))
neděle 31. srpna 2008
Den tibetských mís
Den tibetských mís v Klatovech
s Vlastou Markem
11. října 2008
Program :
Ve 14:00 tříhodinový seminář o zvuku, hlase, mísách a tajemství hudby sfér
sál City centra, vchod z náměstí ve dle katakomb, 1. patro.
Vstup: 400 korun (pro seminaristy je v ceně zahrnut i večerní koncert).
S sebou: vlastní tibetskou mísu, podložku (polštář) na sezení, pohodlný oděv, přezůvky,
poznámkový blok, dobrou náladu.
Na místě budou ke koupi tibetské mísy.
V 19:00 hodinový koncert na tibetské mísy a steel drum
HUDBA TICHA
v kostele sv. Vavřince (tzv. studentském) v Plánické ulici
(na závěr se připojí všichni seminaristé jak mísami, tak zpěvem).
Vstupné 120 korun
VLASTIMIL MAREK, zenový buddhista, hudebník, spisovatel, duchovní učitel. Pobýval v zenovém klášteře v Japonsku a v zenových centrech v Polsku, studoval na Schumacher College v Anglii a na Středoevropské universitě v Praze. V současné době ho můžete slyšet každou druhou neděli od 23.15 hod. v jeho rozhlasových pořadech na stanici Vltava, přednáší také na Universitě nové doby a v Akademii nové slovanské spirituality. Publikuje na marek.blog.respekt.cz. Vydal několik CD (s hudbou na tibetské mísy a steel drum) a knih (Český zen, Něco v síti, Tajné dějiny hudby, Nová doba porodní, Hudba jinak). Jeho kniha z roku 2004 Návod na použití člověka – meditace jako cesta ke štěstí a zdraví, je jakýmsi manuálem současného zenového přístupu s řadou instruktážních fotografií (ke shlédnutí na www.baraka.cz).
V r. 2007 vyšly i dvě související knihy fejetonů o době, mozku, duši, ženách, dětech a jiném myšlení
Když už i dalajlama a Každá maminka je Mozart.
Bližší informace a přihlášky na tel.č.: 376313409 (19– 21 hod.) mirka.smidova@seznam.cz
s Vlastou Markem
11. října 2008
Program :
Ve 14:00 tříhodinový seminář o zvuku, hlase, mísách a tajemství hudby sfér
sál City centra, vchod z náměstí ve dle katakomb, 1. patro.
Vstup: 400 korun (pro seminaristy je v ceně zahrnut i večerní koncert).
S sebou: vlastní tibetskou mísu, podložku (polštář) na sezení, pohodlný oděv, přezůvky,
poznámkový blok, dobrou náladu.
Na místě budou ke koupi tibetské mísy.
V 19:00 hodinový koncert na tibetské mísy a steel drum
HUDBA TICHA
v kostele sv. Vavřince (tzv. studentském) v Plánické ulici
(na závěr se připojí všichni seminaristé jak mísami, tak zpěvem).
Vstupné 120 korun
VLASTIMIL MAREK, zenový buddhista, hudebník, spisovatel, duchovní učitel. Pobýval v zenovém klášteře v Japonsku a v zenových centrech v Polsku, studoval na Schumacher College v Anglii a na Středoevropské universitě v Praze. V současné době ho můžete slyšet každou druhou neděli od 23.15 hod. v jeho rozhlasových pořadech na stanici Vltava, přednáší také na Universitě nové doby a v Akademii nové slovanské spirituality. Publikuje na marek.blog.respekt.cz. Vydal několik CD (s hudbou na tibetské mísy a steel drum) a knih (Český zen, Něco v síti, Tajné dějiny hudby, Nová doba porodní, Hudba jinak). Jeho kniha z roku 2004 Návod na použití člověka – meditace jako cesta ke štěstí a zdraví, je jakýmsi manuálem současného zenového přístupu s řadou instruktážních fotografií (ke shlédnutí na www.baraka.cz).
V r. 2007 vyšly i dvě související knihy fejetonů o době, mozku, duši, ženách, dětech a jiném myšlení
Když už i dalajlama a Každá maminka je Mozart.
Bližší informace a přihlášky na tel.č.: 376313409 (19– 21 hod.) mirka.smidova@seznam.cz
pátek 22. srpna 2008
Pozvánky na září
S koncem prázdnin si dovoluji vás pozvat na baboletní zářiová setkání v Meditačním večeru, Večeru na téma a Rovnodenní meditaci. Věřím, že se sejdeme opět v plné síle a společně uděláme další malinký krůček za harmonií...
***
MEDITAČNÍ VEČER
5.9. 2oo8 - t.j. opět první pátek v měsíci
od 20.oo hod.
v sále CityCentra Klatovy (vchod z náměstí, vedle katakomb, 1.patro)
Tentokráte si užijeme začátek babího léta s ohnivým LVEM a zemskou PANNOU ... (to abychom nikoho neošidili)
S SEBOU :
jako obvykle tibetskou misku vč.všech paliček, hlas, pohodlný oděv a přezůvky, podložku (polštářek) na sezení, čajovou svíčku v ochranném obalu (+oheň),
svůj symbol léta, lehký šátek nebo šál libovolné barvy, dobrou náladu, chuť si hrát a na chvilku zapomenout na "radosti" všedních dnů, i na to, kým se snaží být naše mysl...
Těším se na všechny a doufám, že se dostaví i co nejvíce Lvů a dalších ohnivých znamení (Berani, Střelci) i Panen spolu s dalšími zemskými zrozenci (Kozorohy a Býky)... :-)
***
Další z akcí pro laiky a začátečníky, jíž navážeme na červnové povídání, bude
aaaaaauuuuuuummmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
TÉMA VEČERA - cyklus setkání s povídáním - TÉMA VEČERA
mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
ZÁKLADY ENERGETICKÉ HYGIENY - II.
V pátek 12.9.2008, 18.oo - 21.oo hod., v sále City Centra Klatovy
(vchod z náměstí, 1.patro)
Druhý seminář pro laiky, zdravotníky, maséry, pomáhající profese, též všechny, kdož přicházejí do styku se zákazníky a klienty,
ale také pro všechny, kdo o někoho pečují v domácnosti, či chtějí mít v práci i doma ošetřené a energeticky čistší prostředí
O tom, jak nakládat se svou energií i stopami ostatních, s nimiž přicházíme do kontaktu,
o případných následcích a o tom, jak ošetřit sebe i prostor, abychom si prospěli a neublížili sobě ani ostatním...
Tentokrát se více zaměříme na praktická a mentální cvičení pro kultivaci vlastní energie
Povídat a prakticky vyzkoušet si toto téma můžete opět s Mirkou Šmídovou
S sebou si přineste přezůvky, ev. tužku a papír na pár (3 hodiny) poznámek, čajovou svíčku a oheň.
Vstupné 190,-Kč /osobu Těším se na všechny... :-))
Pozn.: Snad se opět budeme moci sejít v hojném počtu, neboť večer na toto téma se už pravděpodobně opakovat nebude.
***
Rovnodenní (slunovratová) meditace
v úterý 23.9. 2oo8 od 20.oo hodin
v sále CityCentra Klatovy (vchod z náměstí, vedle katakomb, 1.patro)
S SEBOU :
jako obvykle tibetskou misku vč.všech paliček, hlas, pohodlný oděv a přezůvky, podložku (polštářek) na sezení, čajovou svíčku v ochranném obalu (+oheň),
svůj symbol podzimu, dobrou náladu, chuť si zazpívat a na chvilku zapomenout na "radosti" všedních dnů, ochotu souznít ve společném pozitivním naladění...
Těším se na všechny :Ö:
Případné dotazy na tel.376313409 (19-21 hod.)
***
***
MEDITAČNÍ VEČER
5.9. 2oo8 - t.j. opět první pátek v měsíci
od 20.oo hod.
v sále CityCentra Klatovy (vchod z náměstí, vedle katakomb, 1.patro)
Tentokráte si užijeme začátek babího léta s ohnivým LVEM a zemskou PANNOU ... (to abychom nikoho neošidili)
S SEBOU :
jako obvykle tibetskou misku vč.všech paliček, hlas, pohodlný oděv a přezůvky, podložku (polštářek) na sezení, čajovou svíčku v ochranném obalu (+oheň),
svůj symbol léta, lehký šátek nebo šál libovolné barvy, dobrou náladu, chuť si hrát a na chvilku zapomenout na "radosti" všedních dnů, i na to, kým se snaží být naše mysl...
Těším se na všechny a doufám, že se dostaví i co nejvíce Lvů a dalších ohnivých znamení (Berani, Střelci) i Panen spolu s dalšími zemskými zrozenci (Kozorohy a Býky)... :-)
***
Další z akcí pro laiky a začátečníky, jíž navážeme na červnové povídání, bude
aaaaaauuuuuuummmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
TÉMA VEČERA - cyklus setkání s povídáním - TÉMA VEČERA
mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
ZÁKLADY ENERGETICKÉ HYGIENY - II.
V pátek 12.9.2008, 18.oo - 21.oo hod., v sále City Centra Klatovy
(vchod z náměstí, 1.patro)
Druhý seminář pro laiky, zdravotníky, maséry, pomáhající profese, též všechny, kdož přicházejí do styku se zákazníky a klienty,
ale také pro všechny, kdo o někoho pečují v domácnosti, či chtějí mít v práci i doma ošetřené a energeticky čistší prostředí
O tom, jak nakládat se svou energií i stopami ostatních, s nimiž přicházíme do kontaktu,
o případných následcích a o tom, jak ošetřit sebe i prostor, abychom si prospěli a neublížili sobě ani ostatním...
Tentokrát se více zaměříme na praktická a mentální cvičení pro kultivaci vlastní energie
Povídat a prakticky vyzkoušet si toto téma můžete opět s Mirkou Šmídovou
S sebou si přineste přezůvky, ev. tužku a papír na pár (3 hodiny) poznámek, čajovou svíčku a oheň.
Vstupné 190,-Kč /osobu Těším se na všechny... :-))
Pozn.: Snad se opět budeme moci sejít v hojném počtu, neboť večer na toto téma se už pravděpodobně opakovat nebude.
***
Rovnodenní (slunovratová) meditace
v úterý 23.9. 2oo8 od 20.oo hodin
v sále CityCentra Klatovy (vchod z náměstí, vedle katakomb, 1.patro)
S SEBOU :
jako obvykle tibetskou misku vč.všech paliček, hlas, pohodlný oděv a přezůvky, podložku (polštářek) na sezení, čajovou svíčku v ochranném obalu (+oheň),
svůj symbol podzimu, dobrou náladu, chuť si zazpívat a na chvilku zapomenout na "radosti" všedních dnů, ochotu souznít ve společném pozitivním naladění...
Těším se na všechny :Ö:
Případné dotazy na tel.376313409 (19-21 hod.)
***
pondělí 4. srpna 2008
Prázdniny...
Jako malou holčičku mne, asi jako většinu vrstevníků, hlídávala moje babička. Měla čas, protože už byla v důchodu a nikam nespěchala. Ráda jsem jí koukala pod ruce při vaření, protože to byl koncert pohybů, zvuků, vůní a zkušeností, z nichž dodnes stále ještě mnohdy čerpám. Moc ráda jsem naslouchala vyprávění o dobách její služby v prvorepublikové Praze, při zimním draní peří se sousedkami se také sešlo hodně příběhů, humorných i strašidelných. Černá hodinka po setmění, kdy po stěnách sednice tancovala mihotavá světýlka plamínků, probleskujících mezi pláty roztopeného sporáku a já mohla nekonečně dlouho sledovat ty fantaskní výjevy, bývala nejhezčí za zimních chumelenic, ale v chladnějších večerech léta měla také svůj velký půvab. O prázdninách jsem, už jako školačka, chodila s babičkou do lesa na klestí, které jsme pak vázaly do otýpek a spolu s nasbíranými šiškami připravovaly na zimu, až se zeptá... I když jsem tehdy často brblala a měla v hlavě jiné plány na využití svého času, dnes na ty chvíle pohody s láskou vzpomínám.
Jako správná babička i já dnes hlídávám svého vnuka. Jen občas, protože bydlí jinde a já jsem (a podle vůle našich sociálních politiků ještě dlooouho budu) babička pracující. Ovšem logika některých místních zastupitelstev je těžko pochopitelná : na vesnici, kam můj vnuk chodí do mateřské školky, má školka společnou kuchyni se základní školou. A protože škola má prázdniny, kuchyně je zavřená a nevaří se ani pro školku ...a ta je tudíž také celé dva měsíce zavřená, jen proto, že by děti neměly oběd ! Místní obecní radní nejspíše spoléhají na přemnožení babiček svých obyvatel; nemohlo jim přece uniknout, že dovolené rodičů i po sečtení nedají dohromady víc, než 3/4 prázdnin...
Měla jsem letos tedy, díky i těmto okolnostem, překrásnou příležitost dobrovolně pobýt se svým vnukem celých pět týdnů. Toliko víkendy trávil doma, jinak jsme spolu byli ve dne - v noci. Hmmm...se vším všudy. Ještě o něco jasněji po této zkušenosti chápu, proč mají mít malé děti (v souladu s přírodou) hlavně mladí lidé. To, co se dnes honosně a důležitě nazývá hyperaktivitou, bývalo v mém dětství prostě "to dítě je jako pytel blech":-))...
Ale děti jsou dnes v mnohém jiné, zvláště ty, které jsou narozené od roku 2000. Jejich empatie a intuice je pro nás dospělé (avšak většinou mnohem méně v tomto směru vybavené) těžko pochopitelná a už vůbec není postižitelná našimi běžnými měřítky.
Pominu-li pro tuto chvíli důležitost základního nastartování dětí (genetickou výbavou, těhotenstvím a kondicí maminky i otce, porodem, péčí a výchovou, vzory, prostředím, atd.), je nepřehlédnutelné, jak nesrovnatelně více, než kdy byla (a bude) schopna generace jejich rodičů a nás prarodičů, jsou tyto děti velmi mimořádně schopny vyciťovat veškeré nálady a pocity kolem sebe. Empaticky takové dítě bez výjimek přebírá naladění mysli svého partnera (rodiče, učitelky, prarodičů - a jako s rovnocenným partnerem je s ním třeba jednat) a bez zaváhání je ihned dokáže kopírovat a reagovat na nevyřčené... Budiž nám to velkou motivací k narovnání vlastního myšlení, jehož kvality se zobrazují v dětech jako v zrcadlech. Žádné, tedy ani dnešní děti nejsou porouchané, porouchané je naše "dospělé" myšlení...
Jak moc se mi bude při hlídání vnuka hodit zpívání (písniček i manter) jsem tušila, ale to, že jsem denně musela maximálně uplatňovat vlastní empatii a kontrolu všeho, nač myslím, bylo chvílemi poněkud překvapující. Snad jsem stíhala.
Asi se nikdy nedozvím, jaké stopy zanechaly tyhle prázdniny v oné dětské paměti, která jako houba nasakuje všechny zkušenosti. Ale tak to má být...
Jako správná babička i já dnes hlídávám svého vnuka. Jen občas, protože bydlí jinde a já jsem (a podle vůle našich sociálních politiků ještě dlooouho budu) babička pracující. Ovšem logika některých místních zastupitelstev je těžko pochopitelná : na vesnici, kam můj vnuk chodí do mateřské školky, má školka společnou kuchyni se základní školou. A protože škola má prázdniny, kuchyně je zavřená a nevaří se ani pro školku ...a ta je tudíž také celé dva měsíce zavřená, jen proto, že by děti neměly oběd ! Místní obecní radní nejspíše spoléhají na přemnožení babiček svých obyvatel; nemohlo jim přece uniknout, že dovolené rodičů i po sečtení nedají dohromady víc, než 3/4 prázdnin...
Měla jsem letos tedy, díky i těmto okolnostem, překrásnou příležitost dobrovolně pobýt se svým vnukem celých pět týdnů. Toliko víkendy trávil doma, jinak jsme spolu byli ve dne - v noci. Hmmm...se vším všudy. Ještě o něco jasněji po této zkušenosti chápu, proč mají mít malé děti (v souladu s přírodou) hlavně mladí lidé. To, co se dnes honosně a důležitě nazývá hyperaktivitou, bývalo v mém dětství prostě "to dítě je jako pytel blech":-))...
Ale děti jsou dnes v mnohém jiné, zvláště ty, které jsou narozené od roku 2000. Jejich empatie a intuice je pro nás dospělé (avšak většinou mnohem méně v tomto směru vybavené) těžko pochopitelná a už vůbec není postižitelná našimi běžnými měřítky.
Pominu-li pro tuto chvíli důležitost základního nastartování dětí (genetickou výbavou, těhotenstvím a kondicí maminky i otce, porodem, péčí a výchovou, vzory, prostředím, atd.), je nepřehlédnutelné, jak nesrovnatelně více, než kdy byla (a bude) schopna generace jejich rodičů a nás prarodičů, jsou tyto děti velmi mimořádně schopny vyciťovat veškeré nálady a pocity kolem sebe. Empaticky takové dítě bez výjimek přebírá naladění mysli svého partnera (rodiče, učitelky, prarodičů - a jako s rovnocenným partnerem je s ním třeba jednat) a bez zaváhání je ihned dokáže kopírovat a reagovat na nevyřčené... Budiž nám to velkou motivací k narovnání vlastního myšlení, jehož kvality se zobrazují v dětech jako v zrcadlech. Žádné, tedy ani dnešní děti nejsou porouchané, porouchané je naše "dospělé" myšlení...
Jak moc se mi bude při hlídání vnuka hodit zpívání (písniček i manter) jsem tušila, ale to, že jsem denně musela maximálně uplatňovat vlastní empatii a kontrolu všeho, nač myslím, bylo chvílemi poněkud překvapující. Snad jsem stíhala.
Asi se nikdy nedozvím, jaké stopy zanechaly tyhle prázdniny v oné dětské paměti, která jako houba nasakuje všechny zkušenosti. Ale tak to má být...
pondělí 21. července 2008
Neslyším tvůj dopis
(andante, commodo)
Komunikace rychlostí blesku, s níž dnes můžeme odpálit do sítě desítky mailů za vteřinu, je nesporně velkou vymožeností. Ale jako každý psaný text, dopis, vzkaz, smska, má přece jen stále poněkud plochý charakter. Přečtu-li jednu a tutéž větu několika různými způsoby, vyzní pokaždé jinak, s velkými rozdíly ve významu a tedy i reakce na ni mohou být rovněž dramaticky rozdílné.
Vyzkoušejme si to příkladem :
"Protože jsi tam nebyl, nemůžeš to vědět..." je zcela nevinně vypadající věta.
Pokud ji vyřknu (přečtu) klidně a chápavě, je vše v pořádku, spíše s porozuměním omlouvám toho nevědoucího. Pokud ji ale vyřknu (čtu) plačtivě, může už z toho být cítit výčitka, či dokonce vydírání. Zkuste si ale totéž říci nahlas a zlobně; no, to už je slovo do pranice, že ? A jak se budou emoce stupňovat a měnit, bude (stále na téže jednoduché nevinné větě!) závislá i reakce protistrany, která může být třeba vděčná (za to pochopení), uražená (že je jí vyčítáno), ale i vystrašená (je-li submisivní), nebo naopak důrazně agresivní (aby měla navrch)... a tak podobně. Jistě sami najdete množství dalších variant čtení (interpretace) slov této nenápadné věty a tedy pochopení a následných možných reakcí...
A teď si představme, že nejen emoce pisatelovy, ale též čtenářovy jsou vlastně jakýmsi filtrem, brýlemi, skrze které je text nejen psán, ale též čten, viděn, chápán... To je pak veeeelmi důležitá naprosto přesná volba slov, aby nedošlo k záměně významu a zcela chybnému chápání... a následnému zbytečnému nedorozumění mezi pisatelem a čtenářem.
Navrhuji proto, abychom si zavedli něco podobného, čemu se v hudbě říká dynamika a použili občas jako předznamenání svých textů... :-))(viz výše). Pak bude jasné, že meditační čtení se čte andante (pozvolně, zvolna) a commodo (klidně, pohodlně), zatímco naléhavý dopis šéfa bude asi crescendo (znenáhla zesilovat), avšak po nesplněném úkolu bude mít naše obliba asi tendenci decrescendo (postupně zeslabovat). Zprávu od milované osoby asi budeme rozhodně číst dolce (sladce, líbezně), protože jej tak nejspíše i mínila, a přestože espressivo (výrazně) opakuje své požadavky, budeme unisono (jednohlasně) přitakávat...
Snad se dokážeme forte (silně), fortissimo (velmi silně), až fortissimo fortissimo (maximální silou, vší silou) posnažit o porozumění, abychom mohli komunikovat legato (vázaně) a leggiero (lehce, zlehka, lehounce) a dokázali svá slova patřičně lasciar sonare (nechat znít) a nikoli morendo (zkomíravě) a trpitelsky čekali jen na konec.
Jakkoli pianissimo (velmi slabě) zní můj návrh, risoluto (rozhodně, rázně, rezolutně) se přimlouvám za nějaký podobný systém, jinak se budeme nadále pouze sotto voce (přidušeným hlasem, tlumeně) dohadovat...
Nebo budeme konečně unisono (jednohlas, jednohlasně, všichni stejně) na jedné lodi porozumění ? :))
Komunikace rychlostí blesku, s níž dnes můžeme odpálit do sítě desítky mailů za vteřinu, je nesporně velkou vymožeností. Ale jako každý psaný text, dopis, vzkaz, smska, má přece jen stále poněkud plochý charakter. Přečtu-li jednu a tutéž větu několika různými způsoby, vyzní pokaždé jinak, s velkými rozdíly ve významu a tedy i reakce na ni mohou být rovněž dramaticky rozdílné.
Vyzkoušejme si to příkladem :
"Protože jsi tam nebyl, nemůžeš to vědět..." je zcela nevinně vypadající věta.
Pokud ji vyřknu (přečtu) klidně a chápavě, je vše v pořádku, spíše s porozuměním omlouvám toho nevědoucího. Pokud ji ale vyřknu (čtu) plačtivě, může už z toho být cítit výčitka, či dokonce vydírání. Zkuste si ale totéž říci nahlas a zlobně; no, to už je slovo do pranice, že ? A jak se budou emoce stupňovat a měnit, bude (stále na téže jednoduché nevinné větě!) závislá i reakce protistrany, která může být třeba vděčná (za to pochopení), uražená (že je jí vyčítáno), ale i vystrašená (je-li submisivní), nebo naopak důrazně agresivní (aby měla navrch)... a tak podobně. Jistě sami najdete množství dalších variant čtení (interpretace) slov této nenápadné věty a tedy pochopení a následných možných reakcí...
A teď si představme, že nejen emoce pisatelovy, ale též čtenářovy jsou vlastně jakýmsi filtrem, brýlemi, skrze které je text nejen psán, ale též čten, viděn, chápán... To je pak veeeelmi důležitá naprosto přesná volba slov, aby nedošlo k záměně významu a zcela chybnému chápání... a následnému zbytečnému nedorozumění mezi pisatelem a čtenářem.
Navrhuji proto, abychom si zavedli něco podobného, čemu se v hudbě říká dynamika a použili občas jako předznamenání svých textů... :-))(viz výše). Pak bude jasné, že meditační čtení se čte andante (pozvolně, zvolna) a commodo (klidně, pohodlně), zatímco naléhavý dopis šéfa bude asi crescendo (znenáhla zesilovat), avšak po nesplněném úkolu bude mít naše obliba asi tendenci decrescendo (postupně zeslabovat). Zprávu od milované osoby asi budeme rozhodně číst dolce (sladce, líbezně), protože jej tak nejspíše i mínila, a přestože espressivo (výrazně) opakuje své požadavky, budeme unisono (jednohlasně) přitakávat...
Snad se dokážeme forte (silně), fortissimo (velmi silně), až fortissimo fortissimo (maximální silou, vší silou) posnažit o porozumění, abychom mohli komunikovat legato (vázaně) a leggiero (lehce, zlehka, lehounce) a dokázali svá slova patřičně lasciar sonare (nechat znít) a nikoli morendo (zkomíravě) a trpitelsky čekali jen na konec.
Jakkoli pianissimo (velmi slabě) zní můj návrh, risoluto (rozhodně, rázně, rezolutně) se přimlouvám za nějaký podobný systém, jinak se budeme nadále pouze sotto voce (přidušeným hlasem, tlumeně) dohadovat...
Nebo budeme konečně unisono (jednohlas, jednohlasně, všichni stejně) na jedné lodi porozumění ? :))
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)